pátek 27. dubna 2018

Martin Madej: Hranice abstrakce v právní vědě

Já prostě nevím, jak mám tuto diskusi otevřít. Diskusi na téma abstrakce v (české) právní vědě. Představte si, že váš kolega je advokát a požádá vás, abyste se zamysleli nad výkladem určitého zákonného ustanovení, protože chce vědět, jak má nastavit třeba kupní smlouvu. Obsahem té kupní smlouvy sice budou závazná pravidla chování, ale vztahující se ke konkrétním stranám, ke konkrétním věcem, místním a časovým souvislostem. Jestliže mu podáte výklad toho ustanovení, bude se týkat nikoli fakt, ale abstraktních pojmů, tj. ne domu, ale pojmu dům apod. Jinak řečeno, ten výklad se bude týkat abstrakce reálných věcí. To je první úroveň abstrakce a přestože k ní byli mnozí v minulosti kritičtí, myslím, že se shodneme, že pro účely kteréhokoli normativního systému je to abstrakce nevyhnutelná. Úkolem základních právních disciplín je subsumovat konkrétní okolnosti pod abstraktní právní pojmy a tyto právní pojmy dále vykládat, aby bylo do budoucna jasné, na které konkrétní okolnosti se mohou vztahovat. K tomu zpravidla dojde buď intenzivně (vyjádřením výčtu nutných a dostačujících vlastností k tomu, abychom faktum přiřadili pojmu), nebo extenzivně (výčet faktů, jež pojem zahrnuje), nebo oběma způsoby.

Pak jsou ale pojmy, které svou reálnou podstatu nemají, třeba odpovědnost nebo základní právo. Jistě, můžete poukazovat na metafyzickou existenci odpovědnosti a základních práv (přirozená práva), dokud je však jazykově neuchopíte, jsou pro platné právo bezcenné. Jakmile je jazykově uchopíte, v zásadě pracujete se stejným mechanismem extenzivní a intenzivní tvorby pojmů. Aby co bylo základním právem, musí to předepisovat jedno nebo více individuálních oprávnění, které ústava před veřejnou mocí v té či oné míře chrání. Tím jste definitivně přešli o úroveň výš, protože vás zajímá, jaké co musí být, aby to bylo tímto pojmem.

Moje otázka zní: měli bychom se nyní ptát, na základě jakých referenčních hledisek definujeme pojmy na druhé úrovni abstrakce? Jinými slovy, má smysl chodit ještě o úroveň výše? Proč ano, proč ne? Pokud bychom se vrátili k příkladu kupní smlouvy, máme co dočinění s ustanovením o smluvní odpovědnosti, podřízenému zákonným normám o smluvní odpovědnosti a jejich výkladu (1. abstrakce), přičemž tyto normy mohou být dále interpretovány s pomocí teorií právní odpovědnosti (2. abstrakce). Měli bychom se ptát, co je požadavkem na teorii právní odpovědnosti (3. abstrakce), tj. co dělá teorii právní odpovědnosti teorií právní odpovědnosti? Co dělá teorii základních práv teorií základních práv? Právě teoriím základních práv se mám v disertační práci věnovat a zaujalo mě, že někteří zahraniční autoři se zájmem o teorie subjektivních práv (Robert Alexy, Alon Harel, Joseph Raz) věnovali požadavkům na takové teorie nemalou pozornost. 

Má smysl chodit do třetí úrovně abstrakce?

Argumenty pro: Třetí úroveň abstrakce má svou hodnotu. Stejně jako na druhé úrovni abstrakce i zde pomáháme spoluvytvářet kvalitní právní pojmy (právní odpovědnost, základní práva), čehož docílíme jen tím, že se budeme zamýšlet nad tím, co od pojetí těchto pojmů chceme. V zásadě jde o metodologickou otázku, kterou si právní vědec musí položit, pokud nechce postupovat axiomaticky. 

Argumenty proti: Právní věda má sloužit řešení reálných právních problémů, což se o třetí úrovni abstrakce říct nedá. Nelze vyloučit, že se pak začneme pídit po čtvrté úrovni abstrakce a pak ještě dál. Jde o problém filozofie vědy, který lze od právní vědy oddělit. Požadavky na právní teorii předem vytvářet nemusíme a existující právní teorie můžeme hodnotit podle jiných kritérií, např. koherentnosti.

1 komentář:

Tomáš Sobek řekl(a)...

Zdravím. Myslím, že Váš problém bude pro čtenáře více srozumitelný, když jej ilustrujete na nějakém příkladu. Tak třeba Jules Coleman před lety argumentoval, že Posnerova ekonomická analýza tort law ve skutečnosti není teorií tort law, protože ignoruje některé znaky, které jsou pro tort law podstatné. Posnerova teorie tedy podle Colemana nepřinesla nové porozumění tort law, ale špatně maskovaný pokus nahradit tort law něčím jiným. A to už je postřeh, který má i praktický význam.