čtvrtek 16. března 2017

Co trápí běžné lidi?

Rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima v nedávném rozhovoru zmínil, že problémem společensko-vědních věd v České republice je, že se dostatečně nevěnují tématům, které trápí běžné lidi (dalším bylo zaměření se dovnitř Česka). Pomiňme diskuzi o tom, zda existují elity či běžní lidé, a předpokládejme, že Tomáš Zima nedoporučuje, abychom řešili jen sexy témata, ale že by plně podpořil i rozumný výzkum, který je každému (vyjma jeho tvůrců a dvaceti dalším lidem v oboru) šumafuk (‚z francouzského je m'en fous — „kašlu na to, seru na to“‘). Pojďme se zeptat, zda jako právníci (a právní akademici) reflektujeme to, co společnost řeší – a zda to je potřeba.

Tato otázka je přitom pro právníky v mnohém relevantnější než pro jiné společenskovědní obory. Právní věda má jasný vztah k normám – popisuje je, kritizuje je či navrhuje, jaké by měly být. Upravuje fungování společnosti a do určité míry života každého z nás. Právě normativní stránka života je to, co lidé mají dojem, že nefunguje a že jde jednoduše změnit. „Běžné lidi“ přirozeně zajímá, zda je určitá úprava efektivní či jaké by byly dopady jiné úpravy. A zde právě tkví ohromná příležitost pro právní vědu.

Ta má nejlepší pozici jak pro hodnocení norem tak pro aplikaci výsledků svých výzkumů do praxe. Vliv právních akademiků na budoucí podobu zákonů je nejspíše největší v rámci společenskovědních oborů. Přitom určitá úprava se často nehodnotí z hlediska jejího dopadu do reality. V právní akademii se místo toho komentují a analyzují rozhodnutí soudů, akademické názory či konkrétní kauzy. Velmi málo často se ale věrně popisuje a komentuje realita.

Vezměme si za příklad jak mají být upravené exekuce; téma, které trápí Českou republiku po léta. Jistě, praktickým stránkám exekuce se věnuje velké množství komentářů. Kolik ale vzniklo knih, které provádí výrazný komparativní výzkum, ptá se po efektivitě jednotlivých úprav – a důvodů, proč jsou určité úpravy efektivní a zda by je šlo převést do České republiky. Kolik vzniklo empirických studií, které by zkoumaly příběhy lidí, kteří se do exekuce dostali, důvodů, proč se tam dostali a zda by jim nešlo předejít? Neříkám, že publikace, které se těchto témat částečně dotýkají, několik není (např. zde). Vymožení dluhů tak, aby to povinnou osobu nezničilo do konce života, je ale tak významná oblast života společnosti, že by si zasloužila jak rozsáhlé empirické studie o situaci v ČR, tak komparativní studie zaměřené na hlediska efektivity. Vyvrátí-li můj názor někdo odkazem na podobné studie, tak budu nadšený.

Naprosto nezastávám názor, že právní věda má jen a pouze zkoumat a hodnotit realitu, popřípadě právní předpisy. Role teorie je pro právo neocenitelná, ba až někdy nedoceněná (i?) v českém kontextu. Na místě je ale věnovat se více zkoumání, jak se určité instituty využívají v praxi. A právě tam může zasáhnout právní věda (či kriminologická). Pěkným příkladem může být analýza kriminality cizinců, která nám může kvalifikovaně odpovědět na otázku, zda cizinci páchají relativně více trestné činnosti (zde od strany 82) než občasné České republiky.

Důvodů, proč se málo zkoumá realita, je několik. Je to časově náročné, což je v kontextu malých platů v právní akademii a vysokých platů v soukromé sféře výrazný problém. Při empirickém výzkumu je třeba postupovat podle určitých pravidel, které se právníci běžně neučí (např. jak vést rozhovor, jak analyzovat data či jak správně provést etnografický výzkum). Částí právní akademie je navíc vítané, pokud se zkoumá primárně teorie a nejde se „do praxe“ - v takovém případě se totiž i pěkné teorie mohou rozpadnout v prach. Příkladem jsou nádherné koncepce vězeňství či články o účelu trestu, které empirický výzkum stále více rozporuje. K tomuto by právě akademie měla sloužit. Nebo ne?

Žádné komentáře: