čtvrtek 26. března 2015

Vladimír Čermák - Kafkův proces

Mám obrovskou radost, že na Jiném právu mohu přivítat Vladimíra Čermáka, který zcela jistě patří k největším osobnostem, jejichž text je na tomto blogu publikován. Náš host byl soudcem Krajského soudu v Brně, později podnikovým právníkem, "otcem zakladatelem" brněnské politologie, učitelem na JAMU, profesorem sociální filozofie a v neposlední řadě soudcem prvního Ústavního soudu. Vnímám ho jako jednoho z hlavních spolutvůrců toho "ducha" první etapy Ústavního soudu, kterého určitě pocítíte i o pár řádků níže. Tam na Vás totiž čekají jeho myšlenky, které doposud spatřily světlo světa jen v programu brněnského HaDivadla k inscenaci Procesu Franze Kafky (v adaptaci a režii Arnošta Goldflama a dramaturgii prof. Josefa Kovalčuka, který tento program k inscenaci připravil). Představte si, že premiéra byla 22. 3. 1989! Odbornými konzultanty při přípravě této inscenace byl právě Vladimír Čermák a Milan Uhde, kteří souboru osobně představili své pojetí tohoto Kafkova díla.

Rád bych ještě poděkoval několika lidem za realizaci tohoto učinkování Vladimíra Čermáka na Jiném právu. Na počátku stála Kateřina Šimáčková a Luděk Navara, kteří se na mě a na Michala Hájka obrátili s nápadem zde publikovat text, ze kterého citoval prof. Kovalčuk z JAMU na vzpomínkovém setkání k 10. výročí úmrtí prof. Čermáka. Pana profesora Kovalčuka jsem proto kontaktoval a díky jeho vstřícnosti jsem od něj předmětný text před pár dny získal. Nedovolil bych si ho ovšem publikovat bez souhlasu potomků prof. Čermáka, kteří mi ho taktéž s velkou vstřícností udělili. Všem uvedeným bych proto moc rád touto cestou poděkoval. Snad jen závěrem zmíním, že prof. Kovalčuk a jeho kolegové na JAMU chystají vydání souboru Čermákových textů vztahujících se k dramatu a divadlu, který určitě bude stát za to. Ale už nebudu zdržovat. S chutí si proto užijte zhruba 26 let starý (ale přesto v mnohém stále aktuální...) "blog" profesora Vladimíra Čermáka!
Celý příspěvek

středa 25. března 2015

Výběrové řízení na místo poradce/poradkyně pro evropské právo u Nejvyššího soudu

Zahraniční oddělení Nejvyššího soudu hledá nového kolegu/kolegyni na pozici poradce/poradkyně pro evropské právo.
Celý příspěvek

úterý 24. března 2015

Investiční arbitráže v roce 2014 (podle statistik ICSID)

Komplexně zpracované statistiky ohledně investičních arbitráží jde v zásadě získat ze dvou zdrojů. První možností jsou údaje Konference OSN o obchodu a rozvoji (UNCTAD), které byly za rok 2014 nedávno zveřejněny. O údajích za rok 2013 jsem na JP psal nedávno. Druhou možností jsou pak statistiky Mezinárodního střediska pro řešení sporů z investic (ICSID). Oba zdroje mají své nevýhody, ale lepší zřejmě nejsou.

Podle statistik ICSID, které pokrývají jednak rok 2014 a taky celé období od založení rozhodčího soudu, trvá trend poměrně vysokého počtu nových investičních sporů. Poslední čtyři roky bývá u ICSID registrováno okolo čtyřiceti nových sporů ročně. V předchozím desetiletí byl standardní počet spíše mezi dvaceti a třiceti žalobami ročně.
Celý příspěvek

pondělí 23. března 2015

A European Network of Constitutional Law Blogs

Zakladatel respektovaného Verfassungsblog.de Maximilian Steinbeis se na mě obrátil s nabídkou, aby se Jiné právo stalo součástí zamýšlené sítě právních blogů, které se věnují ústavnímu právu. Cílem by byla intenzivnější spolupráce mezi blogy, jako je vedle zmíněného Verfassungsblogu např. UK Constitutional Law Blog, Diritti Comparati anebo Combats pour les Droits de'l Homme formou společných sympozií a debat. Max se v souvislosti se založením této sítě uchází o prostředky v rámci soutěže nadace "Advocate Europe". Ty by bylo možné použít mj. na překlady textů, autorské poplatky, či nevirtuální setkání autorů blogů. Pokud se Vám myšlenka European Network of Constitutional Law Blogs zamlouvá, můžete ji podpořit zde

Jan Komárek

Celý příspěvek

sobota 21. března 2015

Jan Potměšil: Zákaz pobytu 2 roky poté aneb jak se nám represe (ne)vyplatila

Každý se jistě dosud vzpomíná na tažení poslankyně Řápkové proti „nepřizpůsobivým“, bezdomovcům a jiným „živlům“, které jí mělo přidat na popularitě rázné „řešitelky“ sociálních problémů a veřejných nepořádků. Jedním z prostředků, jak zavést Ordnung, byla i sankce zákazu pobytu nově zakotvená do přestupkového zákona. Vzhledem k tomu, že má být zachována i ve zcela novém „zákonu o přestupcích a řízení o nich“, bylo by vhodné se seznámit s tím, jak se osvědčila.

Proces přijímání nové sankce jsem pečlivě sledoval, své výhrady k návrhu, jakož i přehled legislativního procesu, jsem shrnul zde, proti nové sankci jsem vystoupil i v tisku. Když už byla novelizace nakonec přijata, přemýšlel jsem alespoň, pak by měl být nový institut v praxi aplikován (má-li být vůbec využíván), viz zde. Na nějakou dobu jsem pak život nové sankce příliš nesledoval, než mě oslovila kolegyně, resp. sociální pracovnice, které se zejména na Praze 1 začali „ztrácet“ klienti (bezdomovci, drogově závislí).

Osoby, jimž pomáhala přežít ze dne na den a poskytovala jim sociální služby, se jí začaly jaksi vytrácet, příp. „migrovaly“ na Prahu 2, 3, 5. Začala pátrat po důvodech – příčinou měla být politika radnice první městské části, která začala ukládat sankci zákazu pobytu tak, aby „centrum“ vyčistila od žebráků a jiných „podivných postav“. Od Úřadu městské části Praha 1 jsme poté získali na základě informačního zákona (byť po delších peripetiích) celková čísla o uložené sankci a také 30 posledních rozhodnutí o uložení sankce.Od ledna 2013 do podzimu 2014 měla být sankce uložena cca 70 osobám.

Ještě zajímavější než souhrnné počty však bylo zjištění, za co byl zákaz pobytu ukládán – ve 14 z 15 případů (!) to bylo za porušení městské vyhlášky o žebrání. Tedy za porušení podzákonného předpisu, resp. za bagatelní jednání, které řada jiných měst ani neřeší. Kdy spolu s pokutou (a náklady řízení, byť nezřídka sníženými) byla uložena sankce nejzávažněji zasahující do práv „delikventa“, tedy zákaz pobytu. Ač má být užívána jen u skutečně zásadního narušování veřejného pořádku v místě, kterému nelze čelit jinak.

Jinými slovy – dvakrát vás postihnou za žebrání s kelímkem, a podruhé už dostanete nejen pokutu a náklady řízení, které nemáte z čeho platit (proto žebráte), ale i zákaz vstupu na Prahu 1 (podotýkám pak, že dle mých informací se „žebrácké gangy“,organizované a „kasírované“ pasáky, podařilo v centru v podstatě eliminovat, dotyční tedy zřejmě žebrají skutečně jen „na sebe“).

A teď se dostáváme k tomu nejzajímavějšímu: Víte, kde začíná a kde končí Praha 1? Nebo od kdy do kdy vám plyne 3-měsícíční zákaz, o jehož uložení jste se náhodou dozvěděli od policie při „šťáře“ po pohřešovaných a hledaných osobách? Či kam se půjdete osprchovat, na polívku či ke kurátorovi, než tam, kde jste zvyklí nebo kam musíte či kde jsou vaši přátelé? Ono mizení totiž nemá za následek jen přestupková sankce, ale i následný trestní postih – většina těch, kdo sankci porušila, byla následně i trestně odstíhána za maření výkonu sankce, a nezřídka skončila i ve vězení, „natvrdo“.

Dle informací poskytnutých Obvodním soudem pro Prahu 1 bylo k lednu 2015 odstíháno od počátku účinnosti sankce za maření jejího výkonu cca 160 osob. Na první pohled je zde tedy nepoměr v porovnání s údaji Úřadem MČ Praha 1, kdy buď Praha 1 podhodnocuje, nebo soud špatně počítá. I tak však lze z daných údajů s vysokou pravděpodobností dovodit, že kdo na začátku žebrá, nakonec skončí v kriminálu. Jinými slovy – na začátku je porušení vyhlášky, a na konci několik měsíců „v chládku“. Je otázkou, zda je to skutečně to, co jsme si přáli. Min. z hlediska ekonomického, když ne sociálního.

Něco stojí správní řízení, jehož výsledkem je navíc pokuta a náklady. Kde nic není, ani čert nebere, navíc od někoho, kdo má pobyt na ohlašovně nebo žije ze dne na den mimo rodnou obec a vyřizování úřední korespondence je to poslední, co řeší. Takže taková pokuta 500 + 1.000 Kč nákladů časem vystoupá v exekuci na 7.000 – 12.000 Kč. Poté jste odstíhán za „mařenu“ a dostanete např. 4 měsíce nepodmíněně. Ve vězení podstoupíte nákladnou vstupní prohlídku a výstupní prohlídku, sociální práce nulová, a na ulici jste zpět vypuštěn se záznamem v Rejstříku, s dluhy za trestní řízení a výkon trestu, a ze státní pokladny při nákladech cca 1.000 Kč na vězně a den odteče za ony 4 měsíce cca 120.000 Kč.

Tzn., abychom se na několik měsíců zbavili jednoho „živla“ z ulice, utratili jsme desítky tisíc, za které by „živel“ mohl mít ubytování, jídlo a sociální služby na celý rok. Vskutku efektivní řešení problému. Společnost, zdá se, tenduje k vylučování dalších a dalších „jiných“, a problémy řeší nikoliv odstraňováním jejich příčin, ale „zakazováním následků“, či trestáním za projevy těchto následků. Na začátku třeba rozvod, ztráta bytu, ztráta práce, nebo duševní nemoc, nebo neschopnost postavit se na nohy po opuštění „děcáku“ či po výkonu trestu, anebo závislost, a na konci vězení (za ještě celkem přijatelný způsob obstarávání si prostředků k přežití).

Když už budeme paternalisty, nebylo by za ty peníze jednodušší a efektivnější dotyčnému pomoci s obstaráním dokladů, bydlení, sociálních služeb a práce či jiné podobné smysluplné aktivity? Místo toho ho raději odsuneme z města, příp. poté za brány „nápravného“ zařízení. Možná aby nám nepřipomínal, že ne vše ve společnosti funguje, že i my se můžeme ocitnout v podobné situaci, ač si to nechceme přiznat, nebo pro účely potvrzení předsudku, že „si za to přece mohou sami“ a „kdyby chtěli…“ – a „když nechtí, tak následuje trest“. Poslední, na koho je v tomto soukolí myšleno, je ale onen bezdomovec, kdysi „také člověk“, a naopak nejdůležitější je estetický cit šťastnějších spoluobčanů a prosperující turismus v navoněných kulisách staré Prahy.

Myslím, že už jen rozpočet na krátkodobé odstranění jednoho člověka z veřejného prostoru (a vícestranné zhoršení jeho situace) by měl vzbudit pozornost a pohoršení nad tím, kolik platíme za „narušení veřejného pořádku“ existencí člověka, jímž se jinak nehodláme jakkoliv zabývat. Obcím se represe opakovaně nevyplácí, opakovaně selhávají a opakovaně, zejména před komunálními volbami, pak viní stát, že mají „málo zákonů“ či že jsou vinni jejich občané samotní, a přesto to opakovaně zkoušejí znovu a znovu. S tím asi nelze příliš pohnout.

Alespoň Ministerstvo spravedlnosti se svým trendem dekriminalizace by si ale mělo položit otázku, zda opravdu chce dotovat takto nákladný způsob zajišťování „místních záležitostí veřejného pořádku“. A aspoň Ministerstvo práce a sociálních věcí (které proti zachování zákazu pobytu v novém zákonu ani nezvedlo hlas) by mohlo řešit, proč se ten který člověk ocitl tam, kde je, a co je skutečně efektivním způsobem řešení. Pokud, jak z výše uvedeného vyplývá, to popsaný způsob represe zjevně není, alespoň při pohledu „náklady vs. výnosy“. A máme-li zájem o každého jednoho člověka a zlepšování jeho životní situace, tak už vůbec ne.

Jan Potměšil

Celý příspěvek

pondělí 16. března 2015

Profesní etika právníků v praxi - diskusní fórum

Pro bono aliance a Právnická fakulta Masarykovy university v Brně si Vás dovolují pozvat na 2. meziprofesní diskusní fórum PROFESNÍ ETIKA PRÁVNÍKŮ V PRAXI, které se koná na Právnické fakultě Masarykovy Univerzity v Brně ve středu 25. 3. 2015, 14:00, místnost č. 214

Formát akce:
14:00 – 15:45 – pracovní diskuse osobně pozvaných účastníků
16:00 – 17:30 – panelová diskuse pro studenty a další pozvané

Pozvání k pracovní diskusi zatím přijali:
Kateřina Šimáčková (ÚS), David Uhlíř (ÚS), Daniela Zemanová (NSS, SUČR), Jan Passer (NSS), Pavel Pukovec (NSZ), Vítězslav Dohnal (advokát, PBA), David Zahumenský (advokát), Lucie Atkins (PF MU), Martin Škop (PF MU), Jaroslav Benák (PF MU)

Účastníci diskusního fóra se budou zabývat např. těmito otázkami:
• co udělat pro to, aby bylo více právníků schopných profesní etiku učit,
• co je nejpodstatnější minimum z hlediska obsahového pro případný předmět "profesní etika" na právnické fakultě a v rámci profesní přípravy,
• jaký je stav vzdělávání o profesní etice na jednotlivých právnických fakultách,
• jaký je stav vzdělávání o profesní etice v jednotlivých profesích.

Diskusní fórum navazuje na aktivity, která Právnická fakulta MU a Pro bono aliance pořádaly v minulosti v rámci projektů Teorie - dovednosti - praxe: inovace studia práva a Dlouhodobé partnerství výzkumu, praxe a výuky práva.
Celý příspěvek

neděle 15. března 2015

Když Ústavní soud vaří

Mám rád kuchařky. Díky povedenému receptu totiž velmi jednoduše zvládneme připravit povedený pokrm. Pokud to zkusíte bez receptu, často to skončí tak, že se připravené jídlo nedá jíst. A podobně to vidím i v právu. Tam roli kuchařek hrají různé testy, testíky, algoritmy a jiné metodologické postupy. Přiznám se, že v oblasti ústavního práva jsem jejich velkým fanouškem. Jsou podle mě součástí práce de lege artis s ústavním právem. Pomohou Vám přehledně strukturovat argumentaci, která je díky nim přesvědčivější. Pamatují na ústavněprávně relevantní aspekty argumentace a "drží" Vás před uklouznutím do vod podústavního práva. A hlavně – pomohou Vám odhalit pravé důvody Vašeho soudního rozhodnutí. Jdou ruku v ruce s transparentností soudního rozhodování. „Třetí“ Ústavní soud podle mého názoru  v nedávné době hned několikrát nepostupoval v souladu s těmito ústavněprávními metodologickými recepty. Rád bych proto alespoň tři nejkřiklavější z nich podrobil věcné kritice.
Celý příspěvek

pátek 13. března 2015

Biologický pas: Kde leží hranice (ne)porušení antidopingových pravidel? Díl I - právní nejistota


V roce 2009 přibyla do arsenálu boje proti dopingu silná zbraň. Biologický pas, který dlouhodobě analyzuje hodnoty v krvi a v moči sportovce, kontroluje zda nedochází k zásadním výkyvům v krevním obraze. Sportovní svět se shoduje, že jde o efektivní způsob boje proti dopingovým hříšníkům. Růžová zahrada to však rozhodně není. Biologický pas s sebou přináší i mnohé otazníky a pochybnosti, které dobře ilustruje aktuální případ českého cyklisty Romana Kreuzigera
Celý příspěvek

středa 11. března 2015

Democracy and the Financial Crisis

Pozvánka na zajímavou letní školu v Amsterdamu - více informací zde.

    Celý příspěvek

Osekání pravomocí prezidenta: na pozadí předložené změny Ústavy aneb pár subjektivních postřehů k jedné konferenci



Změny ústav patří k okamžikům, kdy se právo úzce propojuje s politikou a problematika tudíž začne zajímat i širší veřejnost. Poslední takovou kontroverzní novelizací bylo zavedení přímé volby prezidenta, které ale až na pár maličkostí nebylo doprovázeno úpravou jeho pravomocí. Současná vládní koalice se v programovém prohlášení rozhodla záležitost napravit a připravila poměrně širokou novelizaci Ústavy, dotýkající se ponejvíce právě postavení prezidenta, v menší míře také ostatních orgánů.

Mým cílem není souhrnný komentář jednotlivých bodů navržené úpravy, ale několik poznámek ke konferenci konané 9. března na půdě Poslanecké sněmovny pod záštitou (a moderátorstvím) předsedy ústavně právního výboru Jeronýma Tejce, která se návrhu a obecně možným novelizacím ústavy věnovala. Příspěvky přednesly téměř všechny těžké váhy českého ústavního práva, za ty chybějící zaskočili nováčci z welterové kategorie, kupříkladu má maličkost. Rovněž publikum bylo mimořádně reprezentativní co do kvantity i kvality. Program a hlavně zvukový záznam setkání jsou dostupné na webu, proto nemusím činit souvislou rekapitulaci a dovolím si pár subjektivních postřehů.

Celý příspěvek

úterý 10. března 2015

Letní škola: CLS Summer School ['15]: Fundamental Rights in Europe, View from a Mountain

Zajímá vás ochrana lidských práv v Evropě? Chtěli byste si na toto téma popovídat s osobami k tomu nejpovolanějšími? Máte rádi hory? Od 12. do 26. července 2015 se na Patejdlově boudě v Krkonoších uskuteční již 7. ročník letní školy 'View from a Mountain' organizované studentským spolkem Common Law Society, tentokrát na téma 'Fundamental Rights in Europe' se specializačním kurzem 'Right to Privacy in a Digital Age'. 
Celý příspěvek

pátek 6. března 2015

Matthieu Reeb: Nowadays, the presumption that CAS is governed by the Olympic Movement has disappeared.

Lausanne is not only a beautiful city. It is also the centre of many Olympic and other sports institutions. One of them, the Court of Arbitration for Sport, is of particular interest for lawyers. I am personally very grateful to Mr Mathieu Reeb who kindly agreed to meet with me and discuss CAS structures and procedures as well as some recent issues regarding CAS and highest European courts. The interview was conducted in English, the latter being also the language of this article.
Celý příspěvek

čtvrtek 5. března 2015

Martin Smolek: Přinesla Listina EU (cokoli) nového?

Tento příspěvek je písemným shrnutím ústního referátu prezentovaného na kolokviu "Národní ústavní systémy a Evropská unie: Harmonický vztah, nebo manželství před rozvodem?" organizovaném Českou společností pro evropské a srovnávací právo a studentským spolkem Common Law Society.

Pokud by mi organizátoři konference «Národní ústavní systémy a Evropská unie: Harmonický vztah, nebo manželství před rozvodem?» konané 18. prosince minulého roku na Právnické fakultě UK položili otázku, jestli Listina EU přinesla něco zásadně nového, patrně bych spontánně odpověděl, že nikoli. Ale já dostal od organizátorů o něco nuancovanější otázku, a sice zda Listina EU přinesla cokoli nového – to mne přivedlo hned ke třem odpovědím (jednoznačně ano – ano – spíše ne) v závislosti na třech úhlech pohledu:
Celý příspěvek

středa 4. března 2015

Soudkyně Wagnerová vs. soudce Holmes

Nedávno vyšla povedená kniha Tomáše Němečka o bývalé soudkyni Ústavního soudu a Nejvyššího soudu Elišce Wagnerové. Jako ústřední motto celé knihy autorovi posloužila citace soudce Nejvyššího soudu USA z první třetiny 20. století Olivera W. Holmese: “Životem práva není logika, ale zkušenost.” Němeček v knize líčí dobrodružné životní osudy Wagnerové a ukazuje, jak se její zkušenosti z komunistického československa i německé a kanadské emigrace odrazily v jejím přístupu k právu a k práci soudkyně. Skoro by se zdálo, že soudkyni Wagnerovou a soudce Holmese spojuje skrze onen citát starost o člověka, lidská práva a ochranu menšin. Blíže pravdě je přitom spíše pravý opak. Jinak řečeno, jak moc odlišné mohou být životní zkušenosti a následné právní filozofie soudců nejvyšších soudů?
Celý příspěvek

Konference - Listina základních práv Evropské unie: pět let poté aneb jeden lidsko-právní katalog (ne)stačí?

Česká společnost pro evropské a srovnávací právo a Ministerstvo zahraničních věcí si vás dovolují pozvat na konferenci "LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV EVROPSKÉ UNIE: PĚT LET POTÉ ANEB JEDEN LIDSKO-PRÁVNÍ KATALOG (NE)STAČÍ?". Bude se konat v pátek, 22. května 2015, ve velkém sále Ministerstva zahraničních věcí, Černínský palác, Loretánské náměstí 5, Praha. Níže v postu naleznete program konference. Účast na konferenci je otevřena všem zájemcům z řad veřejnosti; je však nezbytné se registrovat online zde.


Listina základních práv Evropské unie:
pět let poté aneb jeden lidsko-právní katalog (ne)stačí?


PROGRAM:

9:00 [ … registrace a vstup do budovy MZV … ]

9:30
ÚVODNÍ SLOVO
Rudolf Jindrák, náměstek pro řízení sekce právní a konzulární, Ministerstvo zahraničních věcí

9:40 (- 10:50)
PANEL 1: Aplikace Listiny EU na unijní úrovni
Moderuje: Emil Ruffer, Ministerstvo zahraničních věcí ČR

Prvních pět let Listiny EU: pohled z Bruselu
Kristýna Najmanová, Stálé zastoupení ČR při EU

Listina EU v aplikační praxi Soudního dvora
Martin Smolek, Ministerstvo zahraničních věcí ČR

Lucemburk a Štrasburk pět let poté – stále ještě rozdílné světy? Příklad soutěžního práva
Jiří Kindl, Weil, Gotshal and Manges a Michal Petr, Úřad pro ochranu hospodářské soutěže a Právnická fakulta UP

Diskuse

[ … přestávka na kávu … ]

11:15 (- 13:00)
PANEL 2: Nepřistoupení Evropské unie k Evropské úmluvě
Moderuje: David Kosař, Právnická fakulta Masarykovy univerzity

Posudek 2/13 – původ, kontext, význam
Jiří Malenovský, soudce, Soudní dvůr EU

Nepřistoupení EU k EÚLP - jak dál? Pohled unijní
Jan Škeřík, Ministerstvo zahraničních věcí ČR

Nepřistoupení EU k EÚLP: pohled štrasburský
Vít Schorm, Ministerstvo spravedlnosti

Diskuse

[… oběd … ]

14:00 (-15:10)
PANEL 3: Aplikace Listiny EU v českém právním řádu
Moderuje: Pavel Molek, Právnická fakulta MU

Východiska aplikace Listiny EU v právních řádech členských států
Ondrej Hamuľák, Právnická fakulta UP

Listina EU v praxi Nejvyššího soudu a obecných soudů
Katarína Šipulová, Nejvyšší soud

Listina EU v aplikační praxi českých správních soudů
Aleš Roztočil, Nejvyšší správní soud

Diskuse

[ … přestávka na kávu … ]

15:30 (-17:00)
PANEL 4: Měla by být Listina EU součástí ústavního pořádku České republiky?
Moderuje: Robert Zbíral, Právnická fakulta UP

Proč by Listina EU měla být součástí ústavního pořádku
Michal Bobek, College of Europe

Proč by Listina EU neměla být součástí ústavního pořádku
Jan Komárek, London School of Economics and Political Science

Pódiová debata
Zdeněk Kühn, Nejvyšší správní soud a Právnická fakulta UK
Jan Kysela, Právnická fakulta UK a Senát PČR
Kateřina Šimáčková, Ústavní soud a Právnická fakulta MU 

Vojtěch Šimíček, Ústavní soud a Právnická fakulta MU

Diskuse

17:00 ZÁVĚREČNÉ SLOVO A UKONČENÍ
Michal Bobek, College of Europe


REGISTRACE:

Do 30. dubna 2015 na internetových stránkách www.csesp.cz.






Celý příspěvek

úterý 3. března 2015

Jan Vučka: Telefon Romana Janouška a jeden zvláštní důkaz

Chválím zákon o svobodném přístupu k informacím a praxi některých médií zveřejňovat rozsudky v kauzách veřejného zájmu. Zmnoží se tím doklady o skutečném fungování trestní spravedlnosti (mnohdy tristním), a navíc to poskytuje netušené podněty k akademickým úvahám. Vezměme si jako příklad kauzu Romana Janouška a jeho extempore s autem.

Pokud jde o kritiku, zveřejněné rozsudky poskytují příležitostí dost. Například str. 16 druhostupňového rozsudku: Vrchní soud v Praze byl hluboce pohoršen tím, že drzý obhájce byl přítomen u vyšetřovacího úkonu společně s klientem a dokonce – považte tu nestoudnost! – poradil klientovi, aby na některé otázky neodpovídal, neboť odpověď by mohla být použita proti klientovi. Vnímání obviněného jako sprostého podezřelého a jeho obhajoby jako drzé překážky okamžitého výkonu spravedlnosti je bohužel u nás dosti rozšířené, ale aby se takto otevřeně projevoval jeden z vrchních soudů, to pokládám za opravdu nešťastné.

Máme snad § 165 odst. 2 trestního řádu (Obhájce je již od zahájení trestního stíhání oprávněn být přítomen při vyšetřovacích úkonech, jejichž výsledek může být použit jako důkaz v řízení před soudem …) a máme obecnější právo na účinnou obhajobu. Jak si Vrchní soud v Praze představuje, že obhajoba bude schopna jinak ověřit odbornou kvalitu posudku, než že obhájce bude se svým klientem přítomen a že svůj záznam postupu znalce přibraného policií bude moci konzultovat se znalcem obhajoby? Nemluvě už o tom, jak má obhájce poskytovat právní pomoc klientovi, když prý nesmí ani klientovi poradit, aby mlčel?!

V jedné epizodě CSI: Miami jsem viděl, že znalec obhajoby dokonce musel být vpuštěn do policejních laboratoří na průběh znaleckého úkonu technické povahy, aby si osobně ověřil, že policejní znalci postupují správně. I s vědomím možné umělecké licence v seriálu je zřejmé, že postkomunistická právní kultura v ČR má ještě hodně co dohánět …

Z akademického hlediska je nejzajímavější nenápadná zmínka na str. 50 prvostupňového rozsudku Městského soudu v Praze: „Ve dvou případech – 12:25:06 a 12:32:20 je na záznamu zachyceno před přijetím hovoru, jak obžalovaný policistům říká, že [...]“

Jak může být na odposleších telefonů zaznamenán zvuk přenášený mimo telefonický hovor? Dotázal jsem se technicky kompetentnějších známých a dozvěděl jsem se, že nemuselo jít o žádné policejní hacknutí telefonu. Mobilní telefon skutečně umí vysílat do sítě zvuk zachycený mikrofonem již tehdy, kdy telefon u druhého účastníka teprve vyzvání a hovor ještě není spojen.

Zákonnost takto pořízeného odposlechu je ovšem sporná. Předpokládám totiž, že aby mohl policejní orgán odposlech pořizovat, nesmí být již samotné vysílání nezákonným zásahem do soukromí. Kdybych byl soudcem a někdo za mnou přišel, že chce příkaz k záznamu vysílání ze štěnice umístěné neznámou osobou, kterou policie čirou náhodou objevila v zájmovém objektu, s řevem bych jej vyhnal!

A je vysílání prováděné mobilním operátorem mimo hovor zákonné? Takovýto „prostorový odposlech sui generis“ je bezpochyby zásahem do soukromí a nelze jej činit bez zákonného zmocnění či bez souhlasu osoby, do jejíchž práv je zasahováno. Nevšiml jsem si, že bych při uzavírání smlouvy s operátorem byl na odposlouchávání operátorem i mimo hovor upozorněn a že bych s tím dával souhlas (proto jsem byl ostatně tak překvapen zmínkou v rozsudku).

Ani zákon o elektronických komunikacích výslovné zmocnění telekomunikačním operátorům k odposlechu mimo hovor nedává. § 89 odst. 3 věta druhá sice předpokládá, že existují jisté přenosy dat nezbytné pro poskytování komunikačních služeb, ale ani toto obecné ustanovení, ani podzákonné technické požadavky bez zvláštního výslovného zmocnění k odposlechu v zákoně nepokládám za dostatečné k tomu, aby byl takovýto odposlech v souladu s právem.

Paradoxně zákon o elektronických komunikacích výslovně hovoří pouze o policejním odposlechu zpráv (§ 97 odst. 1 písm. a) ), přičemž zprávou rozumí informaci předávanou mezi účastníky (§ 89 odst. 2), tedy nikoli informaci odposlouchávanou mobilním telefonem mimo hovor. Tedy ani tvůrci zákona o elektronických komunikacích nepředpokládali, že by měl probíhat odposlech mimo spojený hovor.

Z toho důvodu lze zákonnost odposlechu vysílání činěného telefonem před přijetím hovoru zpochybnit a to samé platí samozřejmě pro situaci, kdy by se telefon nějakým zásahem změnil v odposlechový přístroj i bez vytáčení čísla uživatelem.

autor je advokát v Praze Celý příspěvek

pondělí 2. března 2015

Pozvánka na přednášku: Christian Joerges, What is left of the European Economic Constitution?

Center for Law and Public Affairs (CeLAPA) Vás srdečně zve na přednášku na téma: "What is left of the European Economic Constitution?" kterou přednese Christian Joerges a která se koná 2. dubna od 16:00 hod v budově Ústavu státu a práva (Národní 18, 7. patro).


A spectre is haunting Europeanists. The spectre is German ordo-liberalism, allegedly inspiring the crisis management which the Union’s most powerful Member State orchestrates through the imposition of budgetary discipline and austerity politics. The spectre is accompanied by another story of German descent, albeit a more comforting one: the “social market economy”, the social model of the young Federal Republic, a successful synthesis between an efficient (now: “highly competitive”) market economy and social justice in the formative phase of the Federal Republic which was allegedly incorporated first into the Draft Constitutional Treaty of the European Convention and then the Treaty of Lisbon (Art. 3(3) TFEU) European commitment pace Article, allegedly inspired by Germany’s post-war social model but now betrayed by its turn to austerity politics. Both narratives are flawed. Precisely the flaws a re nevertheless instructive. Contrary to prevailing perceptions, the European monetary union was no “economic constitution” in the ordo-liberal sense. What the Maastricht Treaty has institutionalised was instead a “diagonal conflict” which is resistant legal rule. The turn to an authoritarian managerialism in the European crisis can be deciphered on that background. The new modes of economic governance with their focus on financial stability and competiveness have also deconstructed what was held to be the “European social model”. Europe seems to be exposed to a state of emergency. If that is an adequate characterisation, we have to find out how it may be possible to regain a constitutionals condition.

Christian Joerges is a part-time Professor of Law and Society at the Hertie School of Governance (Berlin), a Research Professor at the Law Faculty of Bremen University and Co-Director of the Centre of European Law and Politics. Until 2007 he held the chair for European Economic Law at the European University Institute Florence. He has published extensively on the Europeanization of private and economic law, transnational risk regulation and governance structures. His Darker Legacies of Law in Europe (ed. with Navraj Ghaleigh, 2003) received 28 reviews. His most recent publication is The European Crisis and the Transformation of Transnational Governance. Authoritarian Managerialism versus Democratic Governance (ed. with Carola Glinski), Hart Publishing 2014.

Registrace: agha@ilaw.cas.cz.
Celý příspěvek