pondělí 30. června 2014

Některé neefektivnosti ve fotbalových pravidlech z pohledu ekonomie kriminality

Sportovní pravidla připomínají trestní zákoník. Říkají, jaké chování je nepřípustné (fauly), a stanovují sankce za jejich porušení. Výši sankcí na sportovním kolbišti lze posuzovat stejným ekonomickým aparátem jako sankce za trestné činy. Je v zájmu sportovních svazů stanovit sankce tak, aby dosáhly „optimální úrovně kriminality“ na hřišti. Ta, stejně jako mimo hřiště, není nulová. Jednak jsou zde náklady na odhalení a potrestání faulů (rozhodčí nemůže vidět všechno; příliš časté a příliš přísné trestání tříští plynulost hry, atd). Dále – a zde je rozdíl mezi sportem a běžnou kriminalitou – k řadě faulů dochází neúmyslně, např. když se obránce pokusí o zoufalé vypíchnutí míče útočníkovi, a místo míče trefí nohu. Podobné pokusy, i když mohou skončit faulem, jsou do jisté míry nevyhnutelnou součástí intenzivní hry, která je ceněna diváky. Jelikož maximalizace „entertainment value“ je důležitým cílem sportovního svazu, nesmí být sankce natolik přísné, aby odrazovaly hráče od atraktivní hry.
V čem fotbalová pravidla v očích ekonomie kriminality neobstojí?

Ekonomicky efektivní trest plynule roste se škodou, kterou trestný čin způsobil, a při malém zvýšení škody by se trest neměl skokově, radikálně zvýšit. U faulů proti útočícímu týmu je toto splněno jen mimo šestnáctku. Čím blíže vlastní brance k faulu dojde, tím vyšší je způsobená škoda – útočící tým měl vyšší pravděpodobnost vstřelit gól, a faulem o ni přišel. Tím blíže k brance se ovšem kope přímý kop, a faulující tým je tak vystaven vyšší pravděpodobnosti, že při výkonu sankce gól inkasuje. Tato ekonomická logika je totálně rozbita, kdy míč přejde hranici šestnáctky. Zatímco škoda roste plynule s každým centimetrem, o nějž blíže k brance došlo k faulu, sankce se s překročením šestnáctky mění na penaltu, u níž je skokově vyšší pravděpodobnost inkasovat gól (cca 75%, viz Chiappori, Levitt and Groseclose, American Economic Review, September 2002). Tento skok, spojený s tím, že penalta je opravdu extrémní sankcí, přináší důsledky zcela konzistentní s ekonomickými predikcemi:

-          Pokles v počtu odpískaných faulů (to je možná ještě efektivní)

-          Extrémní snahu obránců vyhnout se faulu či vůbec podezření z faulu
-          Váhavost rozhodčích uvalit tento extrémní trest, vyžadují pak vyšší „důkazní břemeno“ a nepískají zákroky, které by mimo šestnáctku pískali (Andreoni, Rand Journal of Economics, Autumn 1991)
-          Ex-post litigace, zahrnující jak argumenty s rozhodčím na hřišti, tak hodnocení rozhodčích po zápase ze strany médií, řešení stížností na rozhodčí atd. (úplně stejně, jako procesní náklady na případy s trestem smrti jsou v USA cca o 1 milion dolarů vyšší oproti případům s trestem doživotí (Roman, Chalfin, and Knight, American Law and Economics Review, Fall 2009)
-          Pro útočící tým je výhodné být obětí faulu, což dává perverzní motivace (filmování)
Doporučení (vedené úzkým viděním ekonomie kriminality) by bylo snížit extrémnost trestu pokutového kopu, tj. posunout vzdálenost z 11 metrů o metr či dva(?), aby pravděpodobnost vstřelení gólu z penalty byla maximálně 50%, případně i nižší (rozhodně vyšší, než z přímého volného kopu z hranice šestnáctky, ale ne radikálně vyšší).
Naprosto minimálním požadavkem na efektivní trest je, aby zločinec v případě dopadení na tom byl hůř, než kdyby zločin vůbec nespáchal. To se ve fotbalu nedaří při tzv. taktických faulech (mužstvo v hloubi své vlastní poloviny získá míč, zahájí útok, a útočící hráč je okamžitě jemně faulován). Bez faulu by útočící mužstvo pokračovalo v útoku. Po faulu pokračuje také, z přímého kopu ze vzdálenosti, ze které vůbec nehrozí nebezpečí, zatímco bránící mužstvo již stačilo seskupit obranu. Tady ani není třeba dělat nějakou kalkulaci – taktický faul se prostě vyplácí (stačí dát jen pozor, aby to nebylo na žlutou kartu).
Obecné doporučení je, že obranné fauly i na polovině soupeře musí faulující mužstvo nějak „bolet“. Třeba tím, že by se přímý kop kopal o 20-30 metrů blíž k soupeřově bráně, takže by faulované mužstvo automaticky postoupilo kupředu. Nebo by šlo zavést čáry řekněme 40m od bran (tj. ve vzdálenosti, se dá centrovat do šestnáctky). Pokud útočící hráč je faulován dál než 40m od brány, na kterou útočí, posouvá se kop automaticky na tuto čáru (jakási obdoba rohového kopu). Pokud je faulován blíž, kope se přímý kop z místa faulu, jako dnes. Úplně jinou alternativou je za fauly vylučovat na pár minut, podobně jako v hokeji.

Do třetice, červená karta. Její ekonomická zvláštnost spočívá v tom, že výše trestu klesá s minutou zápasu, kdy byla udělena. Čím později ji hráč dostane, tím kratší dobu svému týmu chybí. Nejsem si vědom, že někde jinde bych v teorii či praxi viděl trest, jehož výše takto závisí na době spáchání zločinu. (Jedinou výjimkou je doživotí – 30tiletý odsouzenec stráví ve vězení více času než 60tiletý – jenže to je dáno spíše nevyhnutelností, že je optimální udělit extrémní trest, a jinou možnost než doživotí prostě reálně nemáme). Nakolik je „doživotí“ žádoucí i v desáté minutě fotbalového zápasu, o tom mám pochyby. A jako každý extrémní trest má i červená karta nevyhnutelné nevýhody – většinu z těch, které byly zmíněny výše o penaltách. Doporučení – opět více spojitosti v trestech, např. žlutá karta místo pouhého varování je vyloučení na 3 minuty, červená na 15 minut, a pouze pro extrémní opakované trestance černá karta do konce zápasu.

Zkrátka – na fotbal se dívám rád, ale často mě mrzí, že kvůli neefektivním pravidlům se hra zbytečně drobí či rozhodčí až příliš mohou ovlivnit výsledek, a hra tak ztrácí na atraktivnosti. Autory původních pravidel ještě dokážu omluvit – nastavili je v době, kdy ekonomie kriminality ještě neexistovala. Ale dnes už o efektivních sankcích něco víme....
Omlouvám se za sebe-plagiátorství, stejný příspěvek jsem dal na LE Blogu blahé paměti při mistrovství světa v roce 2010. Na relevanci ale nic neztratil a zde na Jiném právu si snad najde nové publikum. Celý příspěvek

pátek 27. června 2014

Marek Antoš: Je-li uzavírací klauzule protiústavní, není s čím otálet

Otázka protiústavnosti 5% uzavírací klauzule ve volbách do Evropského parlamentu má mimořádnou schopnost rozdělovat, o čemž svědčí těsné většiny při soudním rozhodování (u Nejvyššího správního soudu i ve „vzorovém případu“ v Německu), stejně jako odlišnosti v názorech právníků, kteří se k věci vyjadřují v českých médiích. V jednom se ale zdá být téměř jasno: až na výjimky od všech zní, že i případné zrušení uzavírací klauzule může působit až pro příští volby, takže pro tentokrát už mají Piráti a Zelení v každém případě smůlu. Tenhle názor nesdílím a své argumenty bych rád zkusil otestovat v ohni zdejší diskuse.

Celý příspěvek

čtvrtek 26. června 2014

David Zahumenský: Nenastal čas znovu zrušit nenárokové dovolání v civilních věcech?

V únoru 2014 uplynuly dva roky od vydání nálezu pléna Ústavního soudu (ÚS) sp. zn. Pl. ÚS 29/11, kterým bylo s účinností od ledna 2013 zrušeno nenárokové civilní dovolání. Nová právní úprava civilního dovolání, která byla přijata novelou č. 404/2012 Sb., je tak účinná téměř rok a půl.

Pokud novou právní úpravu a praxi týkající se přijatelnosti dovolání zhodnotíme z hlediska požadavků vymezených ze strany ÚS, pak jsem přesvědčený, že jak naznačuje již nadpis tohoto textu, musíme dospět k závěru, že současný § 237 o.s.ř. je dalším kandidátem na negativní normotvorný zásah ÚS.
Celý příspěvek

úterý 24. června 2014

David Kopal: Bylo jednou jedno FIDE (2014)

FIDE? Některým z Vás (zejména těm, jejichž předmětem zájmu není právo EU) tento pojem možná nic neříká. Ti pilní z Vás, kteří si tuto zkratku již zadali do Googlu, asi zjistili, že se jedná o mezinárodní šachovou federaci. K jejich zklamání však nemám na mysli tuto organizaci, nýbrž mezinárodní federaci evropského práva. Zkratka FIDE tedy v originále znamená Fédération Internationale pour le Droit Européen a jedná se o nejvýznamnější asociaci svého druhu zabývající se právem EU. Tato organizace vznikla před více než padesáti lety a jejím cílem je mimo jiné přispívat k rozvoji evropského práva, a to výzkumem zaměřeným jak na samotné právo, tak na instituce a vztahy právních systémů v evropském prostoru. FIDE byla založen v roce 1961 v Bruselu, kde se také konal její první kongres. Předmětem zájmu této asociace je evropské právo v širším smyslu, takže kromě práva EU stricto sensu do něj spadá například i Rada Evropy a ESLP.
Celý příspěvek

čtvrtek 19. června 2014

Test aplikace práva. Plná edice DCFR.

Jak vybírat soudce či čekatele, případně advokáty? Do této diskuze Justiční akademie a její spolupracovníci přispěli tímto Testem aplikace práva (TAP). Obsahuje 38 otázek, testuje schopnost posoudit konkrétní právní případ a přitom umožňuje jednoznačné vyhodnocení. Byl použit 3. března 2014 v rámci (férového a průhledného) výběrového řízení, které vyhlásil předseda MěS Praha.

Na internetu je dostupné plné znění (tj. včetně komentářů a komparativních poznámek) Draft Common Frame of Reference (DCFR, Společný referenční rámec, tzv. "Evropský občanský zákoník"). 4795 poctivě napsaných stran. Celý příspěvek

pondělí 16. června 2014

PhD Workshop 2014

Doktorandi se zájmem otestovat smysluplnost a kvalitu svého výzkumu jsou srdečně zváni na druhý ANNUAL EUROPEAN AND COMPARATIVE LAW PHD WORKSHOP, který se tento rok uskuteční v Brně. Podrobnější informace dále v tomto postu.

Termín: 21. 11. 2014 – 23. 11. 2014

Místo: Právnická fakulta Masarykovy univerzity, Brno

Organizují: Česká společnost pro evropské a srovnávací právo a Právnická fakulta Masarykovy univerzity.
Tento ročník workshopu je pořádán s finanční podporou Masarykovy univerzity (Program „Podpora projektů specifického výzkumu zaměřených na organizaci studentských vědeckých konferencí“, MUNI/B/0836/2013).

***

ANOTACE: České a slovenské právnické fakulty produkují ročně desítky doktorů práv. Řada disertací však nedosahuje takové kvality, jaké by mohly mít, kdyby se doktorandům dostalo metodologického vedení a podrobné zpětné vazby. Současné české institucionální prostředí preferuje kvantitu nad kvalitou. Disertace není vnímána jako klíčový výstup doktorského studia, jeho raison d’être, s nímž stojí a padá další (nejen akademická) kariéra. Vytrácí se tak původní idea doktorského studia. Na konferencích pro doktorandy či začínající vědce většinou jen pár minut bez koreferátu, což demotivuje doktorandy prezentovat komplexnější projekt. Doktorandi se tak jenom stěží mohou naučit kvalitní vědecké práci a plně rozvinout svůj potenciál.

Annual European and Comparative Law PhD Workshop má ambici nabídnout pro zainteresované mladé vědce alternativní fórum, kde mohou detailně diskutovat svoje disertační projekty, stejně jako otevřeně probrat své problémy či překážky při formulování a psaní disertace. Leitmotiv semináře je tedy jít do hloubky a zaměřit se na disertaci jako celek a proces výzkumu. Seminář poskytne několika vybraným doktorandům studujícím na českých a slovenských univerzitách anebo v zahraničí právo či právní problematiku příležitost prezentovat výstupy jejich práce na odborném fóru. Tyto výstupy budou vzápětí podrobeny detailní konstruktivní kritice ze strany jejich kolegů, stejně jako etablovaných výzkumných pracovníků a pedagogů. Diskuse nad jednotlivými pracemi či projekty bude dále doprovázena obecnými debatami o metodologii výzkumu a jednotlivých přístupech k právu. Celkovým cílem semináře je nabídnout vybraným doktorandům, kteří mají potenciál i zájem, možnost posunout jejich výzkum na kvalitativně jinou úroveň, která obstojí v mezinárodním srovnání.

FORMÁT A ORGANIZACE: Seminář je otevřen všem studentům doktorandského studia (prezenční či distanční forma) studujícím na českých, slovenských či zahraničních univerzitách. Jazykem semináře je čeština a slovenština (nicméně práce samotná může být i v angličtině). Všichni účastníci by měli být schopni číst a komunikovat jak česky/slovensky, tak anglicky.

Zájemci o účast na semináři zašlou nejpozději do 31. 7. 2014 e-mailem na adresu info@csesp.cz:

(i) krátký abstrakt (ne více jak 2.000 slov) práce, kterou by chtěli na semináři prezentovat, a
(ii) svůj stručný životopis.

Aby byla zachována maximální zpětná vazba, ze zaslaných shrnutí vyberou organizátoři nejvýše 10 nejzajímavějších příspěvků. Vybraní jedinci pak budou pozváni k účasti na semináři a k zaslání kompletní kapitoly (či dvou kratších kapitol) disertace a shrnutí celého projektu, a to do 31. 10. 2014 e-mailem na stejnou adresu. Zaslat je třeba:

(i) jednu či dvě kapitoly (v pracovní či konečné podobě) samotné disertace v celkovém rozsahu ne více jak cca 10 tisíc slov; a
(ii) krátké shrnutí celého projektu v rozsahu 3-5 stran.
Shrnutí projektu musí mít následující strukturu:
- shrnutí v laickém jazyce ne delší než 200 slov,
- cíle projektu,
- vymezení projektu,
- hlavní výzkumnou otázku projektu, případně hypotézy projektu,
- použitá metodologie,
- v čem spočívá originalita projektu, nástin obsahu ostatních kapitol a
- krátký seznam klíčové literatury.
Úkolem shrnutí je seznámit účastníky workshopu s vaším disertačním projektem jako celkem, aby si mohli zasadit vámi prezentovanou kapitolu do kontextu celé práce a posoudit vhodnost vámi zvolené metodologie.

Další zájemci z řad doktorandů mohou být pozváni pouze k účasti na semináři bez prezentace vlastního výzkumu (nicméně s povinností věcné diskuse a aktivní účasti na semináři).

Disertační projekt/práce může oborově spadat do jakékoliv oblasti práva. Může se jednat také o práci z jiného oboru (politologie, sociologie, historie aj.), pokud se zabývá právní problematikou. Rozhodující je kvalita práce a její evropský či srovnávací přesah: práce, ať již v jakémkoliv oboru práva, musí mít ambici jít nad rámec prostého převyprávění zákona či shrnutí vybraných soudních rozhodnutí. Musí jít o kritický, analytický text. Jinak řečeno, evropský a/nebo srovnávací má být přístup, nikoliv nezbytně téma samotné práce.

Pokud bude doktorand přijat k účasti na semináři, po zaslání práce mu bude přidělen mentor. Mentorem je v oboru zkušený akademik s relevantními publikačními zkušenostmi v Česku a zahraničí. Mentor poskytne autorovi detailní zpětnou vazbu a kritické poznámky na semináři samotném. Další úlohou mentora pak v případě zájmu autora bude napomoci publikace práce na odpovídající úrovni. Od všech účastníků semináře se nicméně očekává, že navštíví všechny prezentace a budou se aktivně zapojovat do debaty. Účelem setkání je zprostředkovat širší výměnu, na které se budou podílet všichni účastníci, přičemž si rozšíří obzory mimo „tunel“ vlastního oboru. Konečně našim cílem je nejen poskytnout příležitost k diskusi vědeckými výstupy, ale rovněž dát zainteresovaným právníkům šanci strávit pohromadě tři dny věnované ničemu jiného než „bavení se o všem možném“ souvisejícím s vašimi profesními zájmy, a to v rámci formálního programu i mimo něj. V ideálním případě by mělo dojít k vytvoření vazeb přesahujících trvání workshopu.

PRŮBĚH SEMINÁŘE: Samotný seminář je třídenní. Začíná v pátek v poledne a končí v neděli v poledne. První odpoledne po krátkém úvodu proběhne první blok prezentací a kritická diskuse o jednotlivých pracích. Druhý den dopoledne začne krátkým přednáškovým blokem o různých metodách výzkumu a psaní v právu. Odpoledne pak bude vyhrazeno pro druhý blok prezentací. Závěrečné dopoledne třetího dne se zaměří na proces psaní disertace (aneb „od disertačních nápadů k publikované knize“), na publikování v zahraničních časopisech a na to, jak postupovat při budování akademické kariéry.

Pro diskusi každého projektu je vyhrazena minimálně jedna hodina. Začíná krátkým představením disertačního projektu i jeho potenciálních úskalí ze strany doktoranda v délce ne více jako patnáct minut. Předpokládá se, že všichni účastníci prostudovali zaslané materiály. Na představení projektu reaguje mentor se svými poznámkami a podněty v délce cca 20 až 25 minut. Následuje obecná debata se všemi mentory a ostatními účastníky. Cílem je poskytnout konkrétní, kritickou, a také detailní zpětnou vazbu ohledně všech klíčových aspektů disertačního projektu: vhodnosti a relevance tématu; metodologie, východisek, hypotéz; proveditelnosti projetku; stejně jako, na základě zaslané kapitoly z disertace, otázek stylu a kvality psaného projevu.

***

ORGANIZÁTOŘI: Michal Bobek, David Kosař, Robert Zbíral a Zuzana Vikarská.

MENTOŘI: Marek Antoš; Michal Bobek; Kristián Csach; Libor Dušek; Bohumil Havel; Barbara Havelková; David Kosař; Zdeněk Kühn; Jan Kysela; Hubert Smekal; Radim Polčák; Tomáš Richter; Robert Zbíral. (N. B.: Jedná se o seznam potenciálních mentorů; konkrétní mentor bude vybrán v závislosti na oborovém zaměření pro seminář vybraných příspěvků. Stejně tak mohou být v případě tématické/oborové potřeby přizváni mentoři další.)

Celý příspěvek

Justiční akademie: Výběrové řízení na pozici akademický pracovník – koordinátor výuky

Ředitel Justiční akademie vyhlašuje výběrové řízení na pozici „akademický pracovník – koordinátor výuky“. Jde o pracovní pozici v rámci projektu Vzdělávání soudců a státních zástupců v oblasti rekodifikace soukromého práva (Rekodifikace), spolufinancovaného z OPLZZ.

Místo výkonu práce: Kroměříž
Termín nástupu: dle dohody, nejlépe červenec 2014
Pracovní úvazek: plný

Kvalifikační požadavky:
- ukončené magisterské vzdělání v oboru právo (Mgr.)
- komplexní znalost civilního práva
- praxe ve státní správě výhodou
- počítačová a informační gramotnost

Další požadavky:
- Zkušenost s evropskými projekty
- Vynikající komunikační a organizační schopnosti
- Koncepční myšlení
- Vstřícné jednání
- Samostatnost, spolehlivost, přesnost, časová flexibilita

Charakteristika náplně práce:
- Organizační zajištění vzdělávacích akcí Justiční akademie probíhajících v rámci projektu Rekodifikace
- Příprava a realizace plánu vzdělávání v oblasti civilního soudnictví
- Lektorská činnost pro střední odborný personál justice

Strukturovaný životopis, motivační dopis a kopii dokladu o nejvyšším dosaženém odborném vzdělání, popř. i reference z předchozích zaměstnání, zasílejte prosím do 30.6.2014 výhradně na e-mailovou adresu: sekretariat@jacz.cz
Celý příspěvek

pátek 13. června 2014

Kancelář vládního zmocněnce pro zastupování ČR před ESLP hledá právníčku/právníka

Ministerstvo spravedlnosti přijme právničku/právníka do kanceláře vládního zmocněnce pro zastupování ČR před Evropským soudem pro lidská práva.
Celý příspěvek

úterý 10. června 2014

Tomáš Pavelka: Privatizace OKD. „Žádné kecy, řešte to!“

Je to jeden z největších zločinů, které byly spáchané. Jsou tu tisíce lidí, kteří možná z obavy, že by se jim třeba jejich zaměstnavatel mohl špatně odplatit, tak se o ty byty ani moc nehlásí. Vědí, že na byty měli ze zákona nárok. Měli být první, komu ty byty měly být ze zákona nabídnuty ke koupi, ale nebyly. Proč se obyvatelé těchto bytů nehlásí soudní cestou? Proč nežalují způsob, jakým o byty přišli? Všichni jste podepsali smlouvy, které jste podepisovat nemuseli. Mně by museli zlomit ruku, abych takovou smlouvu podepsala. Nezlobte se, ale fakt je, že se chováme jako tupé ovce a děláme věci, které dělat nemusíme."


(Jana Lorenzová, povolební míting hnutí ANO, 15. listopadu 2013)

Žádné kecy, řešte to!“  

(Výkřik z davu, tamtéž)
Celý příspěvek

pondělí 9. června 2014

Jan Vučka: Ivo Svoboda před svatým Ivem

O formalizmu českých soudů a o tom, že si občas vymýšlejí neexistující trestné činy, píši pravidelně (nedávno zde). Tomáš Pecina nyní zveřejnil velmi ilustrativní ukázku toho, jak se dá neuvěřitelně formální konstrukcí vytvořit trestný čin ze zjevně civilní záležitosti. Protože se Tomáš zaměřil na jiné otázky, rozeberme si skutek z pohledu naplnění znaků skutkové podstaty.
Obžalovanému (podle Tomáše Peciny šlo o Ivo Svobodu, dobře známého znalce z procesů proti extremistům) bylo kladeno za vinu, že zneužil intimní fotografie poškozené, které pořídil během trvání jejich vztahu, a zveřejnil je na sociální síti na jejím falešném profilu, který založil. Současně měl jejím jménem odeslat dopisy s intimními fotografiemi jejím kolegům.
Etické souvislosti takového jednání netřeba rozebírat. Pozoruhodná je však trestněprávní kvalifikace provedená orgány činnými v trestním řízení. Podle rozsudku měl obžalovaný využít omylu poškozené, která spoléhala na důvěrnost fotografických aktivit, a současně měl uvést v omyl návštěvníky falešného profilu na sociální síti. Tím měl způsobit vážnou újmu na právech poškozené a spáchat tak trestný čin poškození cizích práv podle § 181 odst. 1 písm. a), b) trestního zákoníku.
Využívání omylu a uvádění v omyl zvýrazňuji, protože představují právě ten bezduchý formalizmus: vytvoří se na první pohled bezvadná formální konstrukce, ale nikoho už nezajímá, že odporuje tomu nejelementárnějšímu zdravému rozumu!
Obžalovaný měl podle soudu využít omylu poškozené. Z jistého úhlu pohledu je to pravda. Nepochybuji o tom, že poškozená nebyla srozuměna s tím, jak bude s fotografiemi naloženo. Ale obžalovaný fotografoval poškozenou v době jejich intimního vztahu, zatímco fotografie rozesílal později, po jejich rozchodu. Tedy při fotografování žádného jejího omylu nevyužíval (leda bychom bez důkazu spekulovali, že měl
již v okamžiku fotografování v úmyslu nezvládnout rozchod a fotografie rozesílat).
Pokud bychom konstruovali, že využít omylu lze i později, jak konstruoval soud, pak bychom úplně převrátili chápání trestného činu podvodu. Když někomu neposkytnu sjednané plnění, ač jsem protiplnění druhé strany již přijal, existovala dosud shoda, že nejde o trestný čin - leda by se prokázalo, že jsem to měl v úmyslu již v okamžiku, kdy jsem protiplnění  druhé strany přijímal. Pokud bychom však přijali konstrukci, že odmítnutím poskytnout plnění dodatečně "využívám omylu" druhé strany, že dostane protiplnění, pak by náhle bylo nesplnění smluvního závazku automaticky trestným činem podvodu.
Tedy buď je chybná konstrukce OS Karlovy Vary ohledně trestnosti dodatečného "využívání omylu, že nebude šířit fotky", nebo jsou chybné veškeré dosavadní závěry nauky i judikatury, že dodatečné "využívání omylu, že dostanu zaplaceno" není trestné. Vyberte si.
Můj názor je jasný: dodatečné nesplnění dohody je sice porušením závazku, ale nemůže být "využitím omylu" v trestněprávním smyslu.
Kromě využití omylu poškozené měl obžalovaný ještě uvést v omyl náštěvníky falešného profilu poškozené na sociální síti. Horší ukázku formalizmu po česku si snad nelze představit (i když ... viz níže). Nechť si čtenář představí, že na jeho pracovišti všichni kolegové dostanou dopis se sebeobviňujícími informacemi a s hambatými fotkami své kolegyně včetně odkazu na její zaručeně pravý profil na Facebooku. Budete se domnívat, že to opravdu psala Vaše kolegyně?

Asi je zbytečné činit anketu; ostatně sami svědci vypověděli, že tomu nevěřili a přišlo jim to směšné. Něčemu takovému mohl těžko věřit kdokoli s věkem nad deset let. Tak proč ale soud konstruuje trestný čin a uvedení v omyl; nalezl snad soud jediného člověka, který byl uveden v omyl? Pokud ne, proč soud tvrdí, že byl někdo uveden v omyl?!
Zase se tu vracíme k tradičnímu českému formalizmu. Obžalovaný měl napsat zjevně podvržený dopis jménem poškozené. Sice tomu nikdo nemohl věřit a také nevěřil, ale soud se tím nenechal zmást. Formální znaky nade vše!
Rozsudek pochází z roku 2013. Po 1. lednu 2014 si už můžeme vypomoci novým občanským zákoníkem: "§ 4(1) Má se za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý on ní může v právním styku důvodně očekávat." Dovolím si však podotknout, že na podobnou samozřejmost snad netřeba nového kodexu.
Že se od dospělých osob očekává jisté používání rozumu, připomněl ostatně Nejvyšší soud i pro trestní řízení, viz usnesení NS ze dne 25. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 486/2010. Aplikace na daný případ je jasná: pokud jednání objektivně nebylo schopné nikoho jen trochu soudného uvést v omyl, tak se soud nemůže formalisticky opírat jen a pouze o to, že pachatel se podepsal jako někdo jiný.
A protože každý správný příběh má přinést obecné poučení, pokusme se patálie krásné praporčice převést do rad pro pracovníky orgánů činných v trestním řízení:

1) Trestní právo nemá být univerzální nástroj nápravy problémů světa. Je paradoxní, že nyní, když máme zásadu subsidiarity trestní represe výslovně uvedenou v trestním zákoníku, dochází zase k utahování šroubů a stíhá se stále více věcí, které se k trestnímu soudu správně vůbec dostat neměly.
Trestní řízení není jediný druh řízení, jež náš právní řád zná.  I když se někdo dopustí zavrženíhodného jednání, opravdu není nutné za každou cenu vymýšlet umělou konstrukci k udržení údajného trestného činu.

2) Orgány činné v trestním řízení nemohou žít uzavřené ve slonovinové věži. Trestní právo řeší problémy reálných lidí z reálného života a musí se tomu přizpůsobit. Není to tak, že lidé se mají přizpůsobovat formalistickému hračičkování se slovíčky.
V našem případě se obviněný podepsal jiným jménem, takže tím uvedl v omyl, třebaže ve skutečnosti nikoho v omyl neuvedl. Nádherný formalizmus!
Mohu uvést i jiný příklad formalizmu po česku: obviněný (zde uvádím verzi obžaloby!) zaklepal na dveře. Když mu otevřela bytná, prohlásil, že chce mluvit s podnájemníkem, a vešel dovnitř. Bytná se na něj z půl metru dívala, nebránila mu ve vstupu, nevyzývala jej k odchodu. Místo toho zašla za podnájemníkem a normálním způsobem mu ohlásila, že má návštěvu v předsíni. Z toho později vznikl trestný čin porušování domovní svobody, protože neměl obviněný hlasitý souhlas bytné ke vstupu.
Letos na jaře se to řešilo před ostravským soudem. Podle tamní policie a státního zastupitelství jsme roboti a komunikujeme nějakým pevně daným protokolem, takže když se na vás někdo z půl metru dívá a nebrání vám, a ještě vás ohlásí jako návštěvu, nemůžete se prý spoléhat na jeho tacitní souhlas.
Zde vidíte, jak formalistické hrátky nemají se spravedlností nic společného. Proto jim nepodléhejte a přípomínejte si, že formální znaky nejsou všechno. Právo bez zapojení zdravého rozumu nevede ke spravedlnosti.

3) Vezměte prosím v úvahu, zdali Vaše právní úvahy nemohou mít vedlejší důsledky. Porušení rady č. 1 nebo č. 2 může občas vést k hodně zvláštním koncům.


autor je advokát v Praze Celý příspěvek

pátek 6. června 2014

Tomáš Pavelka: Kone proti ÖBB, další munice pro soukromý boj s kartely

Evropský soudní dvůr včera dodal novou pobídku pro soukromé uplatňovatele soutěžního práva, když rozhodl, že je možné požadovat na účastnících kartelové dohody náhradu škody, jež vznikla zákazníkům jiných soutěžitelů, kteří v důsledku existence kartelové dohody na trhu zvedli ceny.  Vedle ustálené judikatury, že náhrady škody se mohou domáhat všichni zákazníci v dodavatelském řetězci směrem nahoru či dolů a návrhu směrnice o soukromých žalobách jde o další impuls k oživení soukromého uplatňování antitrustu v evropských končinách.
Celý příspěvek

středa 4. června 2014

Martin Kopa: Právní vzdělávání at its best na červencové konferenci v Olomouci

V českých luzích a hájích se (konečně) stále větší a větší pozornosti těší téma vzdělávání budoucích právníků a zejména vzdělávání klinické. Třeba se z něj postupně stane samostatný předmět vědeckého zkoumání a specializace, jak tomu bývá v zahraničí. Ti, které toto téma zajímá, by proto jistě neměli chybět na konferenci, která se bude v červenci tohoto roku konat na olomoucké právnické fakultě. Na Hané se totiž chystá „rockový festival“ věnovaný právnímu vzdělávání, kterého se zúčastní jeho legendy i současné hvězdy z celého světa. Po Londýně, Edinburghu, Melbourne, Johannesburgu, Perthu, Corku, Valencii, Newcastlu, Durhamu a Brisbane příští International Journal of Clinical Legal Education konference spolupořádaná Evropskou sítí pro klinické právní vzdělávání (ENCLE) zavítá právě do Olomouce.
Celý příspěvek