19 dubna 2012

Jak přemýšlet o pokutách

Z knihy vychválené v minulém příspěvku si dovolím přetlumočit poselství kapitoly od Anne M. Piehl a Geoffrey Willamse „Institutional Requirements for the Effective Imposition of Fines“. Je to hezká ukázka ekonomického uvažování o tom, jak v reálném světě nastavit fungující systém pokut. Pokuty jsou všude ve světě extenzivně používány pro dopravní přestupky a méně vážná přestoupení zákona vůbec, v menší míře i pro trestné činy.

Vděčným tématem teorie optimálního trestu je doporučení, že by se pokuty měly používat o něco více na úkor kratších pobytů ve vězení. (Slovo „pokuta“ bude z úsporných důvodů v celém textu označovat jakýkoli peněžní trest za přestoupení zákona, v českém kontextu tedy jak peněžitý trest za trestné činy tak pokuty za přestupky.) Základní logika je až příliš lákavá: Ztráta zločince z pokuty je zároveň ziskem daňových poplatníků, tudíž společenské náklady pokuty jsou nulové. Oproti tomu vězení způsobuje zločinci ztrátu, ze které nikdo jiný nic nemá, a daňoví poplatníci nesou další náklady na provoz věznic; společenské náklady vězení jsou dokonce vyšší, než ztráta zločince. Pokud máme na výběr mezi vězením a pokutou nastavenou tak, aby z pohledu zločince stejně „bolela“, není co řešit – zvolme pokutu, bude stejný počet trestných činů a přitom ušetříme za vězení.[1] V praxi tento výběr nemáme u vážných trestných činů, kde nelze realisticky uvalit (a hlavně vymáhat) pokutu, která by bolela stejně jako deset let ve vězení. Ale u méně vážných činů představuje pokuta potenciálně mnohem výhodnější alternativu.[2]

Pokuty v reálném světě ztrácejí část svého lesku teoreticky čistého ideálního trestu. Piehl a Williams uvádějí různé přehledy úspěšnosti a nákladů výběru pokut z anglosaského světa. Úspěšnost výběru je někdy slabá (uváděné příklady jsou v rozpětí od 45 do 95%). Náklady na výběr jsou překvapivě vysoké (uváděné příklady jsou v rozpětí od 50 do 115% vybraných pokut). Relativně jednoduché administrativní změny dokáží výběr pokut výrazně zvýšit. Výběr pokut vyžaduje principielní přístup – je nutné vynucovat jejich výběr, jinak přestanou být účinným trestem, a to si vyžaduje do výběru investovat reálně zdroje. Zkrátka nic není zadarmo.

Kolik se vlastně má investovat do výběru pokut? Orgány, které je uvalují a vybírají, k této otázce často přistupují příliš fiskálně. Například investují do výběru pokut tak, aby maximalizovaly příjmy z pokut mínus náklady. To je ale zcela zavádějící cíl – primárním přínosem pokut není příjem do rozpočtu, ale jejich represivní účinek – tj. schopnost odradit lidi od páchání deliktů. Z tohoto pohledu může být optimální investovat do výběru pokut podstatně více, i když si systém na sebe nevydělá. Mít fiskálně prodělečný systém pokut může být pořád výrazně levnější, pokud je pokuta alternativou ještě nákladnějšího trestu, například vězení.

Fiskální ohledy vedou orgány k tomu, že úsilí vybírat pokuty směřují tam, kde se dají pokuty snadno vybírat, namísto tam, kde mají žádoucí represivní účinek. (Český případ – obecní policie měřící radary hned za začátkem obce a nikde jinde, což je špatně. Ale reakce populistických politiků shora – zakázaní radarů obecní policii či nařízení značek upozorňujících na radary – je ještě horší.)

Opačné problémy nastávají, když pokuty nejsou příjmem orgánu, který ji vybírá, nebo je na ně nahlíženo jako vedlejší trest, výběru není věnována pozornost a pokuty se míjí účinkem. (To, že úředníci někdy v Česku pokutovaným řidičům přímo poradí, aby se vymluvili na osobu blízkou, je prostě neomluvitelné.)

Při neplacení pokut je vždy problém rozlišit pachatele, kteří objektivně platit nemohou a ty, kteří se pokutám vyhýbají. Částečným řešením je „cenová diskriminace“ – tj. přihlížet k tomu, zda je schopen pachatel pokutu zaplatit, a těm s omezenou schopností pokutu snížit, umožnit splátkový kalendář atd.[3] Zároveň je nutné doplnit pokuty záložní sankcí - tj. při neplacení musí následovat další sankce, která musí být dostatečně nepříjemná, aby ti, kteří pokutu zaplatit mohou, ji dobrovolně zaplatili. Záložní sankce může být ze strany státu nákladná. Ale její význam je v tom, že vyselektuje pachatele, kteří zaplatit mohou a také dobrovolně zaplatí (při minimálních administrativních nákladech). Sítem pak propadne jen malé procento pachatelů, kteří zaplatit nemohou a na které je pak uvalena nákladnější sankce. Vzhledem k tomu, že čas jsou peníze, měly by být záložní sankce z pohledu delikventa časově či jinak ne-finančně nákladné – tj. opakovaná předvolání na úřad, veřejné práce, a v posledním stupni jako krajní sankce i vězení. Lidově řečeno musí to být „opruz“ z pohledu člověka, který si pokutu může dovolit (a nemusí být velký „opruz“ z pohledu nezaměstnaného, jehož náklady času jsou minimální a který možná objektivně pokutu zaplatit nemůže).

V českých podmínkách je hezkou aplikací tohoto principu ustanovení §69 nového trestního zákoníku, kdy soud spolu s peněžitým trestem má určit i náhradní trest odnětí svobody pro případ, kdyby pachatel nezaplatil. Snad jen lze dodat, že určení odnětí svobody jako jediné záložní sankce je snad zbytečně omezující a zřejmě by bylo vhodnější dát soudu diskreci určit i jinou záložní sankci s ohledem na okolnosti daného případu a pachatele (domácí vězení, veřejné práce).

Výše uvedený argument platí i pro snahu vyhnout se pokutě ještě předtím, než byla uvalena. Ti, kteří delikt (zde mluvíme o přestupcích) nespáchali, mají mít možnost se z pokuty „vykroutit“, ale opět to musí být do určité míry „opruz“, aby ti, kteří delikt opravdu spáchali, zaplatili bez průtahů a administrativních nákladů. Místní aplikací, kde tento princip je uplatněn snad rozumně, je bloková pokuta, po jejímž odmítnutí následuje řízení o přestupku na obecním úřadě s hrozbou vyšší pokuty. Z ekonomického pohledu je to totéž, co dohoda o vině a trestu (jen nevím, jestli je slušné takto říkat, že v Česku máme dohodu o vině a trestu, byť jen u přestupků). Místní aplikací, kde tento princip není uplatněn vůbec, je – žádné překvapení – osoba blízká.

Suma sumárum, častější využívání pokut u méně závažných deliktů může výrazně zefektivnit trestní systém. Mají svůj význam jako nízkonákladový trest „v první linii“, po němž následují nákladnější záložní sankce až poté, co se u daného pachatele ukáže jako neúčinný. Nejsou sice zadarmo, ale jak Piehl a Willims hezky parafrázují, „fines are the least economical form of punishment, except for all others that have been tried“.


[1] Tento argument je jedním z hlavních závěrů Beckerova „seminal paperu “ Crime and Punishment: An Economic Approach, Journal of Political Economy 1968.
[2]Argument může jít ještě dál: Řekněme, že pokud trestáme vězením, je optimálním trestem za daný delikt tři roky. Přitom nejvyšší možná pokuta, kterou lze uvalit, je z pohledu pachatele ekvivalentní ke dvěma letům vězení. Pak může být výhodnější uvalit pokutu ekvivalentní ke dvouletému trestu, tolerovat trochu více deliktů, a ušetřené zdroje použít např. na odhalení většího procenta pachatelů či cokoli jiného.
[3] Systém „day fines“, uplatněný v řadě evropských zemí a zavedený i do nového českého trestního zákoníku je jednoduchým uplatněním tohoto principu. 

19 komentářů:

Robert Rameš řekl(a)...

Děkuji za zajímavé přetlumočení i s komentáři. V zásadě souhlasím.

Jen malý přípodotek: "Osoba blízká" je ústavním pořádkem zaručené právo člověka nevypovídat sám proti sobě. Že často odpovědné orgány nejsou schopny někomu přestupek dokázat nebo že policista hromadně "řeší" přestupky svých známých a uplácejících právě pomocí tohoto institutu (nedávný trestní případ na Praze 2), je jistě problém. Ale považoval bych za větší nebezpečí pro demokracii a právní stát omezení institutu "osoby blízké". Těžko by se hledala hranice, kdy ještě by člověk byl povinnen se přiznat nebo udat svého blízkého pod nějakou sankcí. Nerad bych se dočkal oslavování Pavlíků Morozovů po česku.

Robert Rameš

Anonymní řekl(a)...

Příspěvek bohužel naznačuje smutnou stránku dnešního chápání světa, tedy že (skoro) všechno lze převést na peníze.
Pokud bychom popisovaný přístup k pokutám chápali tak, že až na výjimku těžkých zločinů by bylo možno za vše ukládat pokuty, znamenalo by to v konečném důsledku "beztrestnost" pro dostatečně majetné lidi, pro které by žádná pokuta nebyla dost "citelná". Těžko si lze totiž představit, že je někomu uložena pokuta 10 000 Kč a jinému 1 000 000 Kč za stejný čin (i když by právě tento rozdíl znamenal stejný zásah do majetkových poměrů potrestaných).
Ve finále by přísně aplikovaný navrhovaný přístup znamenal počátek ne-právního státu.
Institut odnětí svobody (věznice), pokud se společnost na jeho existenci shodne, má být provozován bez ohledu na vyšší náklady pro společnost (ve smyslu příspěvku;samozřejmě je nutno náklady kontrolovat či snižovat). Protože "právní stát" je "k nezaplacení".
Michal Nádeníček

Šimon Klein řekl(a)...

ad Michal Nádeníček:
Proč by to nemělo být představitelné? Současný trestní zákoník s tím dokonce počítá!
Na závažnosti činu závisí počet tzv. denních sazeb. Výše denních sazeb pak závisí právě na majetnosti obžalovaného. Podle § 68 Tr.Z. je tak dokonce možné, aby za stejný čin dostal jeden člověk trest 10.000 a druhý člověk trest 5.000.000! Maximální výše trestu (36,5 milionu korun) pak myslím zamrzí i velmi majetného člověka.

Jan Vučka řekl(a)...

Pokud jde o systém trestů de lege ferenda, již delší dobu tvrdím, že chybí jemnější přechod mezi podmíněnými a nepodmíněnými tresty odnětí svobody. Za ideální bych považoval doplnění o kombinaci podmíněného a nepodmíněného trestu; například 12 měsíců podmíněně, z toho 1 měsíc nepodmíněně. 1 měsíc je příliš krátká doba na zpřetrhání sociálních a ekonomických vazeb a současně je to dost dlouhá doba na to, aby se dotyčný rozmyslel, zda se mu tam líbí či nikoli. Snížil by se výskyt situací, kdy se tak dlouho ukládají podmínky, až dotyčného doženou přeměny a jde náhle sedět na poměrně dlouhou dobu (a přitom vyvázne bez trestu za pár dalších skutků kvůli neúčelnosti).

Anonymní řekl(a)...

Ad pan Nádeníček - problém hodnoty (peněz) je ekonomickému přístupu k právu určitě právem vyčítán, ale nesmíme zapomenout, že pokuty dnes již existují, takže je zcela na místě se ptát jak mají být velké a zda jeich není moc apod.
Co se týče rozdílné výše pokuty se stejnou hodnotou pro potrestaného, tak i dnes, např. při sankcích veřejné moci vůči obchodní společnosti, je pokuta mimo jiné vymezena poměrem k obratu firmy(asi většinou maximální výše pokuty).
Ale např. než hledat "optimální" výši pokuty za dopravní přestupek (procento z cny auta apod.) se mi zdá lepší bodový systém. Ale i zde je cena bodu odvislá od hodnoty smět řídit. Stejně tak hodnota odnětí svobody je pro bezdomovce a obchodníka rozdílná.
Lukáš Dvořák

Jakub Drápal řekl(a)...

Rád bych se přidal k Michalovi Nádeníčkovi - spatřuji nedostatek právě v tom, že by pokuta měla "stejně bolet". Jak by se mělo tohoto docílit? Zatímco svobodu má každý jenom jednu - a lze mu ji proto odejmout, peníze nejsou takto jedinečné - někdo je má a někdo nemá. Postupně by se tím dostávalo čím dál více chudých do vězení a tím pádem by do chudoby upadávali ještě více.

Jan Potměšil řekl(a)...

Výborný text!!

Co osoby blízké týče, problém je i v tom, že zejména dopravních přestupků je už takové množství, že je SO nestíhají řešit, a tak je úspěšná i "osoba blízká". Někde se tak prý odkládá až 70% přestupků, což mě silně irituje, a je třeba buď přenastavit systém, aby se nestíhalo kde co, nebo zefektivnit přestupkové řízení, byť je to především o lidech a jejich pracovních podmínkách.

Být na mě, začnu tedy v případě namítnutí "osoby blízké" dle evidence obyvatel předvolávat všechny delikventovy příbuzné, abych zjistil, která že osoba jemu blízká to tedy byla - lze to opřít i o § 3 s.ř., tedy povinnost ujistit skutečný stav věci, a o inkviziční zásadu (v důsledku jde o autorem zmíněný opruz, kdy se pak vyplatí raději přiznat barvu, resp. jednat fér). Na to jsou ovšem SO příliš líné, potažmo zavalené, abych jim nekřivdil. (Když dá měšťák botičku autu na zákazu zastavení, a řidič vyrukuje s osobou blízkou, tak některý měšťák jen rozhodí ruce s tím, že si tedy na tu osobu blízkou počkáme, až se k autu vrátí...)

Příbuzný příklad - když jeden mladistvý pachatel výtržnosti s přítelem rozkopal zastávku MHD, u čehož byl viděn svědkem a následně policií na místě zadržen, a pak tvrdil, že to nebyl on, slíbil jsem mu předvolávat jako svědky všech jeho dalších 7 kamarádů, přítomných na místě, konfrontovat je, ukládat pořádkové pokuty, když nepřijdou, až dokud se na něj nenaštvou a neřeknou mu, ať se přizná a uhradí škodu. Nakonec jsme se dohodli, škoda uhrazena. Jindy platí: buď akceptujete pokutu, protože oba víme, co jste udělal, nebo se odvolávejte, budou mi to vracet, budeme doplňovat důkazy, budu vás opakovaně předvolávat, a strávíme spolu příjemný rok na úřadě... Vyjednávání tedy není jen u blokovek, ale i v běžném řízení. /Byť tedy někdy se vyplatí jít do řízení (kamarádka-cizinka zaplatila 2.000 za to, že jednou nohou vkročila na přechod na červenou, byť nic nejelo...)/

Můžeme tomu říkat úřední šikana, ale jak se do lesa volá... Cílevědomý úředník by se ale měl zakousnout jako buldok a nedopustit, aby se někomu vyplatilo zneužívání zákona a nepoctivé jednání. Otevřený a vstřícný pachatel má být naopak odměněn (u poškození cizí věci jedna kolegyně po přiznání a zaplacení škody nejen, že dává pouze napomenutí, ale plně odpouští i náklady řízení).

Anonymní řekl(a)...

Podobny argument se ale da otocit. Trest odneti svobody je relativne nakladnejsi pro zamoznejsiho cloveka (naklady usle prilezitosti), proto je nespravedlive aby se pri jeho udelovani neprihlizelo k majetkovym pomerum nebo prijmum pachatelu (pokud nepochazeji z trestne cinnosti). Pokud tedy takovy trest udelovat, pak by mely chudi "sedet dele".
JV

K. Vážný řekl(a)...

Ad JV: Ostatně jsou známé v historii situace, kdy bylo vězění vhodnou příležitostí pro tuláky, jak přežít zimu.

Když se kdysi v Anglii bojovalo alespoň proti popravám dětí-zlodějíčků, tak argumentem pro bylo, že věznice neumí být programově horší, než jejich přirozené prostředí. Vyřešily to až deportace.

Znám pár známých - osamělých důchodců z ještě stále regulovaných bytů, kteří nemají při malých důchodech mnoho alternativ po deregulaci a napůl vážně, napůl v humoru uvažují o "důchodcovských" odděleních věznic, zvláště ženy. (Aby si zachovaly domácké prostředí, uvažují např. o darování knih knihovně ve věznici.)

Takže i vězení nemusí být vždy vnímáno negativně.

Jan Potměšil řekl(a)...

Ad odstupňování pokut - myslím, že aspoň v přestupkovém řízení se to do určité míry děje, zejména "směrem dolů". Je-li zřejmé, že ten který člověk je nemajetný, příp. žije jen z částečného invalidního důchodu, který o pětistovku převyšuje životní minimum, tak 500 Kč pokuty jsou pro něj velké peníze. Podobné platí pro prodavačku ze supermarketu, samoživitelku, dělníka z pekárny apod. Naopak pokud dostane p. Kalousek 1.000 Kč blokovky za facku, je to pro něj jako trochu dražší kafe a je otázka, zda nemohl dostat aspoň jako Macek (3.000 příkazem).

Martin Pánek řekl(a)...

Mohl bych vědět, proč je špatné, aby městské pseudopolicie neměřily rychlost a tím tak nepomáhaly plnit městskou kasu? A proč ten, kdo nechce, aby tato otřesná složka veřejné správy měřila rychlost, je hned populista?

Anonymní řekl(a)...

ad vyšetřování osoby blízké - JP: nahlížet do evidence obyvatel jen tak beze všeho pro mne, která vedu přestupkové řízení, je nemožné. Na každé určité jméno, které už vím ze spisu, si musím podat samostatnou žádost a dozvím se jen datum narození a pak píšu druhou žádost na adresu trvalého pobytu. Představa,že se jen tak kouknu a najdu si osoby blízké dotyčného, je bohužel v současné době pro správní orgány vedoucí přestupkové řízení nerealizovatelná. Sama do evidence nahlížet nesmím a na takto formulovaný dotaz mi úřednice z evidence údaje o osobách blízkých sdělit ani nesmí.
DK

Jan Potměšil řekl(a)...

Ad DK: No, mně občas k žádosti na jednu osobu, která navíc správně měla být jen v našem obvodě, úřednice po telefonu vždy řekla ještě plno dalších zajímavých informací...:-) Administrativně náročnější postup je pak žádat s odkazem na § 59 PřesZ Ministerstvo vnitra o sdělení údajů k dalším osobám - ten § je tak šikovný, že by to mohlo projít. Přece je to třeba k vedení řízení a dokazování, ne? Jak to jinak zjistit? Ty údaje mají být pro úřady, ne pro trezor ÚOOÚ, přece.

Anonymní řekl(a)...

Ad Jan Potměšil:

Jak rád bych to dělal... ovšem i ten rok je krátký a 300-500 spisů ročně na úředníka opravdu darda (mám vyzkoušeno, že aby to vše fungovalo jak má, je to 100 spisů na úředníka)

Martin Pánek:

Myslím, že byste se mohl trchu na zdejším webu mírnit. Toto si prosím piště na www.blesk.cz či www.idnes.cz

K měření rychlosti obecně. pokud budu dodržovat rychlot, tak jakou mi prosím dají pokutu? Problém je zejména ve špatně umístěných dopravních značkách, bohužel je lze napadnout u soudu pouze tři roky od jejich umístění. A ten problém s dopravními značkami nemá městská policie, ale poněkud jiní úředníci.
To co tady píšete je alisbismus největšího kalibru - osobně zastávám názor, že dopravní předpisy s ohledem na jejich prakticky celosvětový úzus, se mají dodržovat 100% a pokud je někde 50, tak jedu 50 nebo si podám stížnost, resp. žalobu na protiprávnost.
Mě také velmi štve snížení rychlosti na magistrále, tj. silnici o třech jzdních pruzích pro každý směr jízdy postavené technicky jako komunikace I. třídy (dálnice) na 50km/hod.
Mám dvě možnosti - jezdit 50 nebo ještě necelé dva roky podat žalobu u soudu k jejich zrušení a navýšení původní rychlosti na 80-100km/hod.

Mimochodem já nedostal pokudtu za rychlost nikdy, a to jezdím zcela normálně.

Ad DK:
Bohužel v praxi máte pravdu, že matriky a evidence nedbají na ust. § 59 - Státní orgány a orgány policie provedou bez zbytečného odkladu na žádost správního orgánu úkony potřebné k prověřování oznámení o přestupcích, k projednávání přestupků a k výkonu rozhodnutí a informace neposkytují nebo poskytují neochotně či pokoutně. Paradoxně v současnosti mi nejvíce informací poskytne policie.

Je fakt, že když někdo z úředníků chce zablokovat projednání přestupku pro nedostatek důkazů, svědků apod., tak napíše o jejich osobní údaje na MV, a je konec... odpověď dorazí tak za 9-15 měsíců, nebo požádá právě matriky či evidence na úřadu a dostanou "cyklostylovanou" odpověď, že to nelze.

Tady je opětovná vítka ministrestvu vnitra pro neschopnost sepsat pořádný procesní právní předpis, který by umožňoval řádné vyšetření přestupku. Co zde píše kolega Potměšil, je možné tak na dopravním odboru, kde mají přístup i do CRo, ale ne na "přestupkové komisi"

Co se týká obsahu článku, tak jen poznámka, že v přestupcích v mnohých státech je výše pokuty odvislá od majetkových poměrů, kdy má dotyčný orgán přístup k daňovým a dalším majetkovým údajům, nebo si udělá sám odhad například podle hodnoty auta - dostaneš pokutu v hodnotě 10% hodnoty auta. Máš "filcku" za dvacet tisíc dostaneš pokutu dva tisíce a máš-li auto za milion a půl, tak si přichystej 150 tisíc.

A osobně jsem spíše pro to, mít možnost udělit nějakému hříšníkovi (zejména opakovanému) obecně prospěšné práce či vězení, byť týden či max. měsíc i za přestupky (viz moje připomínka pod jinou zdejší diskusí), jelikož je to por některá individua jedinný strašák. Pokutu zaplatí ani nemrknou nebo dělají další obstrukce.


Patrik Šebesta

Anonymní řekl(a)...

Nestačím se divit... Teorie "osoby blízké" jako vrcholný příklad právní neznalosti sdělovacích prosředků je předmětem článku na jiném právu? Opravdu degradace...
Vše ostatní již dobře popsal p. Rameš ve svém příspěvku. A adorovat měření rychlosti MP atd., to již je příliš nekrytický obdiv současnému státnímu zřízení, které tolik zavání socialistickým sociálním inženýrstvím v podobě positivistické regulace každého aspektu lidského života.
I když chápu důvodu těchto adorací, volání po "přísnosti na lid" atd.- někoho to prostě živí... Jak smutné.
VF

Anonymní řekl(a)...

JP: Ano, měly by být. V praxi to tak nefunguje, krom toho pokut od UOOU se boji kazdy. Na potrestání přestupce není takový tlak jako na dodržování zákona o ochraně osobních údajů. Byla jsem znova za úřednicí z evidence a ve finále připustila, že by mohla sdělit jméno manžela, příp. dětí. Ale ne najednou, je třeba si žádat postupně.
DK

Anonymní řekl(a)...

Jetě několik poznámek.

Poprvé omluva za překlepy a dokonce za tu "vítku" :-) To okénko je opravdu malé, a psát to na netbooku je potom neštěstí.

Měření rychlosti městskou policií. Vzhledem k tomu, že působím v odborné pracovní skupině pro obecní policie předsednictva Svazu měst a obcí ČR, tak mohu kompetentně říci, že vedoucí a mnohá města nemají z celé dopravy, notabene měření rychlosti, absolutně žádnou radost. Ba naopak, mnozí ředitelé MP by se tohoto rádo zbavilo, ovšem lidé jezdí jako čuňata.

Co se týká výběru pokut, tak republikový průměr je v roce 2011 kolem 6,2% z nákladů na městskou policii, což není moc.

Trochu statistiky (podklady ze statistiky MV) za rok 2011

- celkový počet obcí s MP - 350, celkově uzavřeno VPS - 406, tj. v 756 obcích a městech působí městská policie.
- správní obvod dle počtu obyvatel - 6,6mil. lidí (zde nevím, zda je údaj jenom za "domovské obce" nebo i za obce se sjednanou VPS (podle prvotních ohledání jde pouze o obce domovské, tedy se nezapočítávají obce s VPS))
- obce s výběrem pokut nad 50% svých vlastních nákladů - 6
- obce s výběrem pokut 40-49% svých vlastních nákladů - 4
- obce s výběrem pokut 30-39% svých vlastních nákladů - 2
- obce s výběrem pokut 20-29% svých vlastních nákladů - 10
- obce s výběrem pokut 10-19% svých vlastních nákladů - 49
- obce s výběrem pod 10% svých vlastních nákladů - 279 (tj. zbytek), z toho
- obce s marginálním výběrem (pod 1%) - 35, z čehož dvě obce nevybraly ani korunu.

A pro pořádek pro matematiky - median je 4,76%.

Toliko k nesmyslům, že městské policie jsou zde jenom pro tržby. Ano existují takové - celkem 2 obecní policie, které vybraly nejméně 100% svých nákladů. Obě jsou ovšem známé i z novinových článků a působí místo "dopravních trhačů". Pouhé dvě policie z 350, to je číslo pod statistickou chybou.

Osobně mne vždy "pobaví", jak se někde řeší pokuty udělené městskou policií (řádově jsou uděleny ve stokorunách, výjimečně v tisícikoruně), a přitom nikoho ani nenapadne, že obecní úřady mohou v mnohých jiných správních žízení, udělit pokuty v řádech stovek tisíc korun. Takové stavební úřady některých obcí vykazují inkaso pokut nákladů několika průměrných městských policií :-)
Můj smutný rekord jeden rok v jedné komisi je čtvrt milionu korun za pokuty v kalendářním roce (pro srovnání naše celá městská policie v počtu nějakých 12 lidí vybrala také čtvrt milionu za rok).
Za správní delikt jsem jednou "vymáznul" 200tis. Jak jsem se díval na stavební úřad, tak za stavbu RD bez vydaného povolení dávají standardně 30tis. pro fyzickou osobu stavebníka a 50tis. pro podnikatele.
Za mého působení na jisté ÚMČ, která měla statut III.obce jenom úřednice na přepážkách po stokorunách vybíraly kolem 50tis. ročně za propadlé či zničené občanské průkazy...

A nyní k UOOU. Je pravda, že se ho "každý" bojí, nicméně UOOU má jako prakticky jedinný správní úřad konstatní právní názory a stanoviska, která navíc zveřejňuje. Kdo má zájem se seznámit, tak na webu UOOU je materiálů dostatek. Na UOOU nedopadá jednotlivé filmování např. při zjištění pachatele, ale pouze soustavné monitorování (pozor!) se záznamem.

Patrik Šebesta

Jan Ptměšil řekl(a)...

Ad měření rychlosti Městskou policií - pokud se nemýlím, tak MP aktuálně měří jen na úsecích, na kterých se domluví s dopravní policií (jinde nemůže). Naštěstí už není povinnost označovat to tabulí, byť na druhé straně se aspoň tam rychlost dodržovala (aby se pak ovšem za tabulí pěkně šláplo na plyn...). Proti měření byli hlavně aroganti jako posl. Klas (ODS), který opakovaně platil měšťákům za rychlost (Brno, Kladno) a proto je nesnášel, byť tvrdil, že pokutu za rychlost nikdy neplatil.
Návodné pro snížení rychlosti jsou i el.ukazatele, kolik právě jedu - aspoň já zpravidla ihned zpomalím, pokud v obci jedu např. 60 místo 50.
Pokud pak někdo číhá za bukem na rovném přehledném úseku nebo na konci či začátku obce, je to spíš státní policie.
A souhlasím s PŠ, že pravidla se mají dodržovat - nejen kvůli tomu, abych "neživil" strážníky, resp. nedostal pokutu, ale proto, že na zdraví, majetku a životě jinak ohrožuji všechny ostatní. Mrtvých na silnicích je ročně 10x víc než mrtvých z vražd. Byť to zde jeden diskutér označoval za "kavalírský delikt" s tím, že pokud "rychlost zabíjí", je to holt "riziko života". Jako by některá rizika nešlo snižovat.
To není o žádném sociálním inženýrství. To je egocentrický blaf lidí, kteří odmítají dodržovat pravidla a respektovat meze a práva ostatních.

Ad PŠ:
Co se žádostí na MV týče, tak měsíce to trvalo tak před 6 lety - když jsem odcházel u Ú MČ, tak už to vyřizovali během 14 dní. Nevím, zda se něco nezměnilo, ale snad to je rychlé i nadále. Možná jste už dlouho nežádal.
Také si myslím, že problém není v procesních předpisech, ale v jejich aplikaci. A také v předpo.ranosti ze zbytečých úřadů typu ÚOOÚ, které veřejné správě brání v práci, a zároveň klasicky byrokraticky bobtnají, mluví do kde čeho a komplikují život i běžným lidem (a kdy je-li naopak třeba konat, chovají se alibisticky či dělají mrtvého brouka, např. jde-li o kyberšikanu via šíření pomluv a osobních údajů /nahrávky, fota, videa/ ex-manželek, úřednic či jiných osob střídavkou.cz či psychopaty např. z K 213). Ale podněty zas vyřizují rychle, to ano, byť všelijak..

Co se pokut a sankcí týče, tak naprostý souhlas. OLG MV třeba připravuje nový PřesZ, ale co se sankcí týče, jen kopírují stávající úpravu a jsou naprosto neinvenční. Doufám, že se pak připomínková místa ozvou a že zazní i hlasy, jako je ten od autora postu či od Vás. Zatím to vypadá, že se to připravuje v naprostém vakuu a nějaké "law and economy" či komparativní analýzy jsou MV zcela cizí a neznámé. Bylo by škoda, kdyby jediným přínosem nového PřesZ (pokud ho tedy nějaký ouřada na MV úplně nepotopí a opravdu nový zákon bude), bylo jen sjednocení procesu pro všechny správní delikty. Jakkoliv už to je samo o sobě velmi záslušný počin.
Takovému zákonu o soudnictví ve věcech mládeže či novému TZ byla věnována enormní pozornost a pracovaly na něm špičky oboru, kdy se přihlíželo k těm nejmodernějším evropským úpravám. PřesZ bohužel i nadále zůstává zcela na okraji zájmu odborné veřejnosti i politiků (pominu-li populistické excesy inženýrky Řápkové). Byť se podle PřesZ řeší stovky tisíc deliktů...

Anonymní řekl(a)...

Ad Jan Potměšil:
informace ze systémů: Je to ještě horší než to bylo... čeká se na společné registry, tak nikdo ani nehne prstem. Když opravdu chci něco rychle, tak se obrátím na místní oddělení policie :-)

Problém není ve výši sankcí, ale v jejich struktuře (viz možnosti obecně prospěšných prací nebo dokonce pár dnů "chládku", pro vychladnutí pachatele)

Problém je v procesu přestupků, kdy se z toho stává akademická záležitost - viz nutnost užívání analogie legis či dokonce analogie juris v dosti širokém okruhu. Z odůvodnění se mnohdy dnes stává akademická práce, za kterou by se (pokud se povede) nemusel stydět nejeden právní teoretik - a to jak odbornostně, tak též svým rozsahem. Psát dvacetistránkový elaborát, kde na 18 stranách vysvětluji účastníkovi co je to analogie legis a proč je přípustná a v jakém rozsahu, potom na 1,5 straně shrnu procesní otázky a na 0,5 straně odůvodním sankci ve výši 500 korun, nelze už ani komentovat.
V praxi to zabírá pouze čas a jsou dvě možnosti - vykašlat se na některé nejednoznačné věci nebo nic nedotáhnout do konce. Obojí je špatně a je zde volba pouze mezi tím, co je menší zlo.

Ale jinak vlastně spolu stále souhlasíme :-)))

P.Š