31 března 2012

Jak se Michal Bobek zjevil v podobě hořícího keře v parku.

Jednoho lednového dne v Brně, když jsem byl opět nucen obcházet hektar trávníku na Obilním trhu po pravoúhle lomených, nepřirozeně naplánovaných chodnících, všiml jsem si, že túje kolem sochy představující plodnost ve střední části parčíku hoří. Zpočátku mě to trochu mrzelo, neboť od té doby, co blízký objekt zastávky a čekárny MHD se záchodky, funkcionalilstický skvost od architekta Oskara Pořísky, chátrá, sloužily túje nemalé části Brna-střed jako náhrada zmíněného objektu, nikoli však co do funkce zastávky a čekárny. Když jsem přistoupil blíže, všiml jsem si, že túje hoří velmi intenzivně a přesto nejsou stravovány plameny. Z hořícího keře najednou zazněl jasný a zvučný hlas Michala Bobka. Hlas mi sděloval (a bylo to trochu jakoby shůry), že již delší dobu pozoruje mou snahu stát se vyhubitelem všeho zeleného v šedi velkoměsta, chci si blahem mnout ruce nad chvosty hořících veverek a okamžitě rozdupat třeba i ten něžný lístek zrovna vyrašivšího jaterníku podléšťky. Ihned na mne padl nevýslovný pocit bázně, že za své hříchy budu stižen bobčím trestem. Ale hlas z keře změnil tón a náhle zněl dobrotivě: „Já vím, že na to balíš ženský. A protože jsem vševidoucí Michal, tak Ti prorokuji, že s tím budeš mít úspěch a ženských na to fakt sbalíš stovky.“ Náhle oheň zhasl, dým zmizel a túje stály v parčíku nedotčeny, jako kdyby nikdy nebyly hořely. Jen já jsem dál obcházel trávník obtížen v podstatě asi radostným proroctvím; no i když, jak se to vezme...

Začal jsem tedy dělat vše proto, aby bylo proroctví naplněno, neb jak nás poučily mnohé antické tragédie, před osudem není úniku a ani nemá smyslu s ním moc bojovat. Snažil jsem se tedy armády žen oslnit myšlenkami americké socioložky Jane Jacobsové, která v šedesátých letech vydala zásadní práci, ze které vychází urbanismus dodnes. Ta práce se jmenuje The Death and Life of Great American Cities, vyšla i v českém překladu, sehnat se v podstatě nedá a pédéefko scanu této knihy koluje mezi zasvěcenými v podstatě jako samizdat. Jane (my, její stoupenci, ji pro sebe familiérně oslovujeme křestním jménem) ve své knize kritizuje několik jevů, které přinesl do urbanismu zejména funkcionalismus. Jane si bere na mušku koncept zahradního města, který město ředí do suburbáních kaší, všímá si, proč ve městě někam lidi chodí a jinam ne a nevyhýbá se ani problematice parků. Na jejích myšlenkách hodně staví i známý brněnský urbanista, architekt Petr Hurník, který je ovšem ještě radikálnější, a jeho myšlenky a učení by podle mého soudy šly shrnout v podstatě do následujících vět: Do města patří domy a do lesa stromy. Mix obojího nebude nikdy dobře fungovat. Můj osobní názorna zeleň ve městě, který ale není zdaleka tak radikální jako Hurníkův, nejlépe a koncentrovaně shrnuje tento článek.


Nakonec bych rád vzkázal Michalovi, jak to dopadlo s jeho proroctvím z keře: Michale, ženský se na to balit nedají, naopak. Příště, až na mě budeš mluvit jako hořící keř, bych byl raději, kdyby se ten keř nenacházel na Obilňáku, ale někde v lese za co nejkoncentrovanějším a ne až do Jihlavy rozlezlým Brnem! (pozn.: do Jihlavy rozlezlým proto, že každý přece chce mít ten svůj domeček v zeleni ).

Michalovi Bobkovi tímto velice děkuji za pozvání na Jiné právo, čtenářům pak za ochotu posty číst.

PS: Ještě mi Michal kladl na srdce, abych napsal něco o letošním ročníku vín. Nuže, máme se na co těšit. Není ojedinělý názor (a já se k němu přikláním též), že ročník 2011 byl snad nejlepším ročníkem porevolučního moravského vinařství vůbec. Vína mají ideální poměr cukrů a kyselin, svěžest, květnatost, ovocnost v míře, jaká tu prozatím nejspíš nebyla.

9 komentářů:

Michal Bobek řekl(a)...

Tak pro ty z nás, kteří se, slovy klasika, ještě nezjevili: ženský si bal na co chceš. Mě vždy jenom přišlo, když jsem ty plamenné projevy proti parkům poslouchal, že slouží spíše k tomu, aby ukázaly tvrďákovitost svého mluvčího (stále slyším ty vyděšené hlásky slečen: „Ježíši, a co ty ubohé veverečky, ty bys taky zrušil“?). Odtud tedy pramenilo mé obecné zařazení Tvé jinak jistě fascinující teorie. Nicméně dobrá: máme-li se o tom skutečně bavit seriózně (a pokud nepředpokládám, že hostuješ také na www.nazeleno.cz pod pseudonymem Radoslava Krylová, stejně jako na řadě dalších serverů pod jinými „noms de plume“ typu Eliška Kutnohorská, Adalbert Kolínský apod.), tak bych se rád zeptal:

1/ Města neředí do suburbálních kaší zeleň, ale majetek. Jak za to, že každý chce mít svůj rodinný domek, pokud možno odhlučený a pokud možno oddělený vysokou zdí, může městská zeleň, mi uniká… Jasně, pokud už ten domek mám, a mám před ním pozemek, tak na něj vrazím ten keř či stromeček. To je ale důsledek, nikoli příčina. Ledaže bys mi začal tvrdit, že všechny ty domečky jsou motivovány jakousi archetypální touhou mít svůj „vlastní kus lesa“, takže za to může stále ta zeleň? Čímž tedy si lidé vlastně nekupují domy kvůli obytné ploše, ale kvůli těm keříkům v zahrádce…? Proč ale ti lidé vlastně chtějí ty domy za městem, když přece své animální pudy mohou ukojit u těch třech stromků mezi paneláky...?

2/ Zásadní práci Jane jsem nečetl (bohužel nejsem mezi důvěryhodnými jedinci, kterým bylo poskytnuto převzácné pdf). Nicméně podle shrnutí na Tvém odkazu stejně jako dalších kliků to vypadá, že kritizuje dosti odlišnou severoamerickou urbanistickou koncepci a naopak vyzdvihuje existenci vnitřních městských společenství v evropských městech. Na základě toho ale nevím, nakolik je tepání severoamerických předměstských kaší bez dalšího přenositelné na Obilňák do Brna. Komplexní kritika odlišné urbanistické koncepce, ve které je zeleň předpokládám jenom jedním z elementů, je redukována na „boj proti zeleni ve městě“ a přenesena do úplně jiného prostředí?

Teď pokud mě tedy následovníci Mistrové nebudou pak chtít skutečně hodit do keře a pak zapálit pro rouhání: nevykládáte si ten kánon trochu špatně? Co když by Jane řekla, že malé parčíky v existujících evropských komunitách jsou fajn a mají zůstat? Nic přeci neředí a ty malé proluky mezi paneláky je přeci potřeba něčím vyplnit (tedy pokud zde nebudeš tvrdit, že jediná možná výplně mezi paneláky jsou parkoviště – pak jsi vnitřně konsistentní a vše je v pořádku).

3/ Hraje v Tvé teorii (či tedy té Mistrové) nějakou roli rozloha daného nešvaru (tedy fuj zeleně) ve městě? Máš stejný náhled na trávník o rozloze pěti arů s dvěma smrčky na něm stejně jako proti velkému parku? Proč?

P. S.: Rád slyším. Otestovat takovou ovocnou květnatost nalomené větvičky hlohu emulující mohutné třísloviny s jemným podtónem jantarových mandlí je prostě o něčem úplně jiném než (pochopitelně pražské!) Château PETbuteille 2011.

Jan Potměšil řekl(a)...

Zeleň má funkci nejen estetickou - listy zachycují prachové částice a různé zplodiny, např. z aut, které mohou za většinu znečištění ovzduší ve městech. Dále zpracovávají CO2 a díky vypařování (listy), jakož i retenci (kořeny) vody ochlazují vzduch, resp. zmírňují výkyvy teplot, které jsou v každém "betonovém" peklu velké. Pásy zeleně též brání tomu, aby déšť okamžitě odtekl do kanálu. Kde není zeleň, dělá se aspoň zámková dlažba apod., aby nějaká voda zůstala. A jdu-li na procházku, zamířím do Grébovky či na Vyšehrad (kde jsou i ty veverky) - čím to? Hnus dělají z města developeři, kteří chtějí zastavět každý kousek místa i zeleně (na Pze 4 jeden "podnikatel" kácí stromy na "svém" pozemku, aby mohl stavět, byť to je v rozporu s územním plánem; řeší to i náš starosta, jinak dříve 17 let sám stavební developer). Normální lidi, kteří chtějí vydechnout v příjemném prostředí, chtějí vyvenčit psa nebo děti nebo se chtějí opalovat jinde než v předzahrádce restaurace by tu zeleň bránili. I Jakl, když hájil kácení na Šumavě a nevím kde ještě, nakonec v TV, ač nerad, řekl, že přírodu rád má. Co teprve "obyčejní" lidé, kteří nemají hradní parky. A kdo nemá chalupu, jako já, tu trochu zeleně ve městě ocení. Tím spíš, když tam budou i houby:-) (obora Hvězda, Kunratický les, Průhonický park). A dokonce i sídliště lentilkových domků zelených vdov za městem mají něco do sebe - jsou tam i sojky, kuny, na okrajích i lišky a černá zvěř. Když už děti tvrdí, že krávy jsou fialové, aspoň některá zvířata znají nejen z obrázků a televize. Jinak - i Homo Sapiens se desítky tisíc let vyvíjel v přírodě - město je pro něj něco zcela nepřirozeného a musí to v něm vyvolávat stres. Osobně si odpočinu spíš v lese než na Pavláku či na staveništi.

Anonymní řekl(a)...

Přiznám se, že podstatu diskuse moc nechápu, tak jen vyvrátím pár mýtů :
a) funcionalismus je vůči objemu zeleně ve městě neutrální (Hradec K., Zlín) a pokud je součástí veřejných staveb, pak je silně zastoupena
b) zeleň nezachycuje prach. Listy nemají žádný prostředek jak prach zpracovávat. Na jejich chloroplastech dochází pouze k oxidaci kyslíku ve formě H2O na O2, čímž se uvolňuje dostatečná energie ve formě ATP/NAPH+H+ k realizaci redukce C ve formě CO2 na cukry (CH2O)x (Calvinův cyklus), čemuž se laicky říká fotosyntéza. Na listech prach pouze ulpívá a pak déšt snese prach na zem.
c) proti příměstkým sídlištím může mít něco jen člověk, který v nich v USA nežil. Jsou to místa, jak co do krajiny, sousedských vztahů, tak co do bezpečnosti daleko komfortnější než středy měst. Neříkám, že v CR vypadají příměstká sídliště hezky, což oproti praxi v USA je dáno hlavně počáteční absencí vzroslých stromů, ale po mojí 20leté zkušenosti s životem na Břevnově, kdy v paneláku mělo středně těžkou alergii 70% dětí do 15 let věku, bych byl v kritice přísměstské "kaše" opatrnější. Navíc ranní cesta do práce (samotného) v autě oproti pře
stavám ecomilitantů patří k mým nejhezčím ranním relax zážitkům. Mně by spíš zajímalo, kam zmizeli důchodci v Praze. Dříve jich byli plné tramvaje, dnes jich je v MHD ani ne desetina.


Jiří Válek

Tomáš Marný řekl(a)...

Snobi, snobi. Aby to s tím Vaším buketem a dochutí nebylo jako s tím slavným Montepico 92 z románu Jak jsem vyhrál válku. :-)

A v dnešní době se mladé holky líp balí na kytičky a čisté životní prostředí bez válek a GMO! :-)))

Jan Slanina řekl(a)...

ad J. Válek:
myslím, že zeleň zachycuje prach čistě fyzikálně prostou povrchovou adhezí, kterou se ten prach přichytí na listy.
Proto se květiny v domácnostech občas musí osprchovat, aby tím prachem nezašly.

Šimon Klein řekl(a)...

ad Jiří Válek: Domnívám se, že pokud prach ulpí na listech zeleně a následně je spláchnut deštěm na zem, lze říci, že je zelení prach zachycen, neboť nadále volně nepoletuje ve vzduchu. To patrně místní obyvatelstvo zajímá mnohem více, než jestli je či není na zeleň vázán chemicky.

Co se vztahu zeleně a socializace v městském prostředí týče, tak když jsem bydlel ve funkcionalistickém činžáku v Nuslích obklopeném proklínanou funkcionalistickou zelení a parky, tak jsem letní zkouškové trávil pohodlně rozvalen na místní předzahrádce, díky čemuž jsem znal v podstatě všechny obyvatele domu včetně jejich psů. Když jsem bydlel na panelákovém sídlišti bez sociální vazby rozvolňující zeleně, neznal jsem v domě vůbec nikoho.

Anonymní řekl(a)...

ad Slanina : nechci být puntičkář ale listy se od prachy někdy myjí proto, že pevné prachové částice se zahřívají a spalují list. Samotné záření s prachem nemá problém, drtivá většina se nakonec odrazí na povrch listu.

Adheze to také nebude. Povrchové napětí prachu je nulové (má minimální celistvý povrch). Jde o elektrostatické síly, které vzhledem k objemu prachu jsou relativně silné. Zkuste si vzít např. nafukovací balonek párkrát rychle potřít rukou a přiložit ho tímto povrchem ke stropu. Několik hodin vám u stropu vydrží.

Jiří Frynta

Anonymní řekl(a)...

Nejsem si jist, zda problém Obilňáku v Brně není spíše problémem pitomé koncepce toho parkového prostoru, než problémem ideje parku jako takové. Jako příklad ho tedy nepovažuju za šťastný. Naopak případy parků anglických měst (de facto malých botanických zahrad) považuju za příklady svědčící pro funkčnost sepětí města a přírody. (Sorry Míšo:)

David Slováček

Michal Čermák řekl(a)...

Po přečtení všech komentářů stále musím trvat na skutečnosti, že podstatou města jsou domy a ulice nikoliv silnice, parky, parkoviště, průmyslové zóny , mimoúrovňové křižovatky. Jane Jacobsová se na města dívá jako na místa setkávání lidí. Některá prostředí setkávání lidí přirozeně nepřejí a město potom přestává fungovat. Parkoviště, víceproudé komunikace, solitérní megalomanské budovy, sídliště postavené na konceptu "upíchnout panelák doprostřed trávníku a kolem nasázet borovičky a večer se tam jet vyspat", to jsou všechno faktory, které urbanitě nepřejí. Chtěl jsem upozornit i na ten fakt, že pokud se budeme řídit heslem čím více zeleně ve městě tím lépe, nepomůžeme si. Křoví, ať již zachytává prach nebo ne, místem setkávání lidí není stejně jako takovým místem není např. dálnice ve městě. Abych mohl relaxovat v plnohodnotném lese za městem, měl bych ho mít od svého bydliště co nejblíže, proto není vhodné město ředit parkovišti, trávníky, pásy křoví, kolem čehož budou nataženy kilometry nových, zpravidla víceproudých komunikací. Hektary trávníků plné psích hovínek kolem paneláků na sídlišti za vhodné využití plochy města ve jménu zeleně prostě nepovažuji. Mít plnohodnotný les kousek od města je mnohem ekologičtější a nesobečtější než jako rakovina kvůli trávníkům,parkovištím a katalogovým domkům rozlezlá městská kaše.
PS: Radoslava Krylová je studentka humanitní enviromentalistiky, pokud mě google neklame.
PPS. Pdfko Ti Michale pošlu ;-), exemplář v knihovně, je totiž permanentně vypůjčený.