24 června 2008

Může být soudce členem politické strany?

Ve včerejším vydání časopisu Týden (č. 25/2008) je publikován pozoruhodný rozhovor s místopředsedou Nejvyššího soudu Pavlem Kučerou „Někam jsme jeli, o něčem si povídali“, který čtenáře zavede do někdy až netušených a převážně zcela bezelstných zákoutí způsobu uvažování dotazovaného. Určitě doporučuji k přečtení, byť rozhovor zatím bohužel není dostupný v internetové podobě. K následujícímu postu mne však inspirovala odpověď na jedinou otázku - existuje podle vás hranice mezi soudcem a politikou? Odpověď totiž zněla: „Je důležitá v mém rozhodování soudce. V občanském životě ale mohu volit a být dokonce členem politické strany.“ Pokusím se tuto tezi podrobit kritické analýze.

Z hlediska gramatického znění zákonné úpravy není sporu o tom, že odpověď P. Kučery byla správná. Skutečně, zákon o soudech a soudcích členství soudců v politických stranách výslovně nezakazuje a protože platí, že co není zakázáno, je povoleno, soudce svým členstvím v politické straně neporušuje zákon. Další argumenty lze dovodit z těch zákonů, které neslučitelnost s členstvím v politické straně výslovně zakotvují: namátkou zákon o Ústavním soudu (§ 4 odst. 4) anebo zákon o Veřejném ochránci práv (§ 3 odst. 3). Jinak řečeno: pokud by racionální zákonodárce chtěl členství soudců v politických stranách zakázat, mohl tak jednoduše učinit stejně jako v případě citovaných funkcí. Protože tak ale neudělal, soudci podle zákona stricto sensu členy stran býti mohou.

Na straně druhé však nelze přehlédnout, že „soudce je povinen při své činnosti mimo výkon funkce soudce a při výkonu svých politických práv si počínat tak, aby tato činnost neohrožovala nebo nenarušovala důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudu nebo nenarušovala důstojnost soudcovské funkce anebo mu nebránila v řádném výkonu funkce soudce“ (§ 80 odst. 4 zákona o soudech a soudcích). Současně platí, že se soudce „nesmí při výkonu své funkce nechat ovlivnit zájmy politických stran, veřejným míněním a sdělovacími prostředky“ [§ 80 odst. 2 písm. d) cit. zákona]. Otázka proto zní tak, zda ze samotného faktu členství v politické straně může implicitně plynout porušení uvedených zásad.

Při hledání odpovědi na nastolenou otázku tedy musíme vycházet z toho, co je vlastně obsahem členství v politické straně – zejména jaké povinnosti z toho plynou, a proto musíme nahlédnout „do kuchyně“ samotných stran. Pro nezbytné zjednodušení jsem vybral toliko politické strany, zastoupené v Poslanecké sněmovně. Podle čl. 3 bod 8 stanov ODS mimo jiné platí, že člen je povinen spolupracovat na uskutečňování cílů strany a prosazování jejího programu, respektovat usnesení a rozhodnutí orgánů strany, dodržovat stanovy strany a prosazovat její programové zásady a cíle. Podle čl. 10 odst. 3 je člen ČSSD povinen dodržovat stanovy a řídit se programem ČSSD, svou činností a vystupováním prosazovat politiku ČSSD, plnit usnesení orgánů ČSSD. Člen KDU-ČSL je podle § 6 stanov povinen prosazovat cíle strany a podílet se na plnění programu strany, řídit se stanovami a vnitrostranickými normami, plnit usnesení a rozhodnutí stranických orgánů, plnit převzaté úkoly a nést za ně odpovědnost. Podle bodu 21 stanov KSČM je člen této strany povinen zejm. dodržovat stanovy, podílet se na uskutečňování programu KSČM, získávat pro něj další stoupence, politicky a odborně se vzdělávat, propagovat a objasňovat politiku strany mezi občany, přispívat ke spolupráci levicového hnutí a všech sil usilujících o demokracii a sociální spravedlnost. Konečně stanovy Strany zelených zavazují v čl. 6 bod 2. členy ke spolupráci na uskutečňování cílů strany a prosazování jejího programu, k podřízenosti programovým cílům a k dodržování vnitřních předpisů strany, k podílení se na uskutečňování politiky strany, k účasti na jednání stranických orgánů, jejichž jsou členy, a také k péči o dobré jméno strany a k získávání podpory na veřejnosti.
Pokud vycházím z předpokladu, že každý by měl velmi zodpovědně vážit všechny svoje závazky a že u soudce by měl být tento předpoklad vyžadován vskutku měrou vrchovatou, obtížně si dovedu představit osobu, která by na straně jedné při výkonu svých politických práv (tedy i práva sdružovat se v politických stranách) nenarušovala důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudu a nenechala se jakkoliv ovlivnit stranickými zájmy, a na straně druhé by současně aktivně plnila svůj závazek prosazovat a propagovat program jedné politické strany a získávat nové příznivce. Takovou rozpolcenost nikomu nepřeji a proto se domnívám, že jakkoliv zákonná úprava členství soudců v politických stranách přímo nezakazuje, jedná se reálně o natolik neslučitelné pozice, že fakticky by soudci členy politických stran určitě být neměli. Slovy klasika, měli by si uvědomit, že politika je pouze nedokonalou náhražkou bridže, a že smysluplnou práci pro obecné blaho lze provádět i mimo rámec politických stran.




17 komentářů:

Tomáš Pecina řekl(a)...

Ok, nelze však pominout, že stanovy strany jsou interní stranickou normou (výrazně) nižší právní síly než zákon, takže povinnosti z nich plynoucí lze plnit pouze v mezích zákona o soudech a soudcích. Pokud by snad stanovy nařizovaly něco jiného, nemohla by taková politická strana být zaregistrována.

Jiná věc je, že takový soudce by byl z projednávání některých věcí vyloučen.

Jan Š. řekl(a)...

... politika je pouze nedokonalou náhražkou bridže, a že smysluplnou práci pro obecné blaho lze provádět i mimo rámec politických stran.
Nemohu nesouhlasit. Ovšem nejen ona věta, která byla podnětem k tomuto postu, je v rozhovoru zajímavá:

IS: Působí to, že vyjadřujete nedůvěru v morálku a profesionalitu olomouckých soudců.

PK: Neřekl jsem o jediném soudci ani slovo, jde jen o ty vztahy. V Olomouci je to rozhašené, tak proč se tam hrnout. V tomto případě si myslím, že jsou soudci z Prahy nestrannější.

Co to znamená být nestrannější? A když tedy používáme takový výraz, jaký význam má pak slovo nestranný? Není tohle hlavní problém doktora Kučery?

Anonymní řekl(a)...

Řekl bych, že v konečném důsledku z argumentace v postu vyplývá, že tvrzení pana Kučery je přesnější než závěr tohoto postu.
Z argumentace jednoznačně vyplývají tyto závěry:

Může být soudce členem politické strany? Ano.

Může být soudce v současnosti členem ODS, ČSSD, SZ, KDU-ČSL nebo KSČM? Ne.

Proč tedy činit paušální závěr (o všech politických stranách) a na druhou stranu proč jej relativizovat slovy "by neměli"?

Václav Štencel

Anonymní řekl(a)...

Pro výraz "nestrannější" jedno vysvětlení mám, není sice dostatečně propracované a s impaktem publikované, ale blog jej snad unese:

Adjektiva, která nelze stupňovat, nacházejí často komparativu v situacích, kdy mluvčí není s to či ochoten rozumět běžnému významu slova. Tedy buď neví, co použité přídavné jméno znamená, nebo účelově mění jeho běžný význam (často proto, že není schopen dostát závazkům z toho plynoucím). A mám hezké příklady.

"Ovocnější jogurt" - reklama není (z pochopitelných důvodů) schopna artikulovat kvality jogurtu, proto dává na vědomí pouze to, že mezi ovocnými jogurty vyčnívá ten její tím, že je ovocnější

"Vědečtější metoda" - badatel trpí hlubokou nejistotou o metodologickém základu své disciplíny, nestačí mu proto, že jím užívaná metoda je vědecká

Lze dovodit, že soudce Kučera má obdobný problém s pojmem nestrannosti a z něj odvozeným adjektivem.

(pozn.: Uvedená nejistota bývá často přebita tzv. dvojím komparativem - pokud nestačí ovocnější, vyrobíte "více ovocnější jogurt." Použije-li dr. Kučera v budoucnosti i tento patvar - soudci NS jsou ještě více nestrannější, ba možná docela nejvíc nejnestrannější -, lze usuzovat na prohlubující se zmatení pojmů)

Matěj

Anonymní řekl(a)...

Václav Štencel: Myslím, ze by se význam postu dal vyložit jako: člen politické strany často slibuje něco, co příliš neodpovídá představě o nestranném soudci, a proto zřejmě není dobré, když je někdo zároveň soudcem a členem politické strany.
Politické strany také v zásadě mají stejné cíle (podílet se na správě veřejných věcí), proto je takový závěr možné vyvodit paušálně podle toho, k čemu se zavazují členové parlamentních stran.

Vlkýš řekl(a)...

Domnívám se ale, že stranické stanovy jsou 'normou' výrazně nižší právní síly než zákon. Takže podle zákona může být soudce členem politické strany, měl by ale být vyloučen z projednávání případů s politickým kontextem; morálně ovšem považuji členství soudce v politické straně za poněkud pokřivené.

Anonymní řekl(a)...

Soudce nemůže být členem politické strany, ale pouze v tom smyslu, že nesplňuje její stanovy.

Tomáš Sobek

Jan Petrov řekl(a)...

Ad Matěj, 24.6.08 15:20

Může být formalismem kritizovat komparativy, kterým každý rozumí:

Jogurt, do kterého přimíchali dvě jahody je ovocnější než ten, ve kterém plave jahoda jen jedna.

Soudce, který se ojediněle vyspí s výkonnou mocí, je nestrannější než ten, který se s ní peleší dnes a denně.

Pojmy můžeme chápat jako diskrétní (ano/ne), anebo kontinuální (více/méně).

Souvislost:

Přístup 1: určitý zdroj pramenem práva zcela je, anebo vůbec není. To, co nepochází z uznaných pramenů práva (zákon, evropské pramany, mezinárodní smlouvy,...), lze zcela ignorovat, např. komparativní či hodnotové argumenty. Plyne-li z uznaných pramenů práva více možných odpovědí, soudce mezi nimi volí na základě své libovolné politické úvahy (normativisté, Kelsen).

Přístup 2: Rozlišujeme lepší a horší prameny práva: pramenem práva je téměř vše; většina z toho však pramenem velmi slabým.

(+/- podle Z. Kühn: Aplikace práva ve složitých případech)

Anonymní řekl(a)...

Podobné povinnosti popsané doc. Šimíčkem mají i členové řady občanských sdružení, příp. církví (k tomu doporučuji přečíst Pavlovy epištoly) a neznamená to, že soudce nemůže být evangelíkem či členem spolku zahrádkářů. Každý z nás nese řadu různých identit, které mohou někdy být poněkud rozporné. Důležité je, aby členství ve straně (spolku, církvi apod.) neovlivňovalo soudce při souzení.

Navíc se mi zdá, že v podtónu článku i diskuse je cítit názor, že členství v politických stranách je tak trochu chucpe.

Jan Lata

Jan Petrov řekl(a)...

Vúdú psychologie:
(dokonce ještě o něco větší než justiční psychotesty)

Kdo se prohlásí za člena určité strany, má větší sklon dodržovat ideologii této strany.

Když už o sobě středoškolák vyřkne, že je satanista, začne si kupovat černé hábity a kříže, aby všem ukázal, že je fakt hustý satanista.

Členství v politických stranách není chucpe samo o sobě; v případě soudců však, myslím si, ano. Nerad bych se dočkal toho, že v MF Dnes vyjdou "koláče", kolik procent soudců patří k ODS, ČSSD, KDU-ČSL, SZ, KSČM...

Renáta Mrákotová řekl(a)...

Popravdě, případné členství soudce v politické straně mi přijde neslučitelné s výkonem funkce soudce. Ačkoli zákonodárce toto přímo nezakazuje (což v našich poměrech vskutku nelze považovat za příliš překvapivé), neumím si prakticky soudce coby člena jakékoli politické strany představit a to bez ohledu na její stanovy, program a pod. Na takového soudce, ať by rozhodoval o čemkoli, by vždy padal stín pochybnosti, zda nerozhoduje mimo jiné i podle priorit své strany. Tak nějak jsem doposud žila s názorem, že adepta na funkci soudce, který by byl členem politické strany by ministerrstvo snad ani ke jmenování nenavrhlo.

Anonymní řekl(a)...

Ad Jan Lata

"Důležité je, aby členství ve straně (spolku, církvi apod.) neovlivňovalo soudce při souzení."

No Honzo já si tak docela nemyslím, že lze identity oddělovat na to, kde se zrovna človek nachází. Ba naopak si myslím, že všemi pospolitostmi, v nichž se člověk nachází (ať "nezaviněně" jako třeba v rodině nebo vědomě jako třeba spolek zahrádkářů) jej ovlivňuje a v případě vědomé a cílené sounáležitosti s nějakým společenstvím toto ovlivňování dokonce hlásá. Má to podle mne souvislost s tím, jaké hodnoty ten daný člověk vyznává nebo vyznávat chce. To se pak nutně má projevovat v jeho jednání, anebo se to alespoň nějak implicitně v jeho jednání stejně projevuje. Ať je to soudce, podomní obchodník, či popelář. Dokonce si myslím, že v případě soudce je důležité, aby byl formován nějakým hodnotovým systémem, protože již klasik pravil, že hodnotově nezařazeného člověka se každý musí bát (parafrázuji myšlenku z povídky O smutných očích Hany Karadžičové). Z toho pak asi plyne, že i členství v politické straně by mělo soudce formovat, stejně jako soudce by následně měl formovat politickou stranu... Ono mi dané téma ale stejně příjde tak trochu lokálně pokrytecké, že se snad má z "vyššího principu mravního" zakazovat soudcům členství v politických stranách, aby mezi nimi formálně žádná vazba nebyla, a přitom zejména v nejvyšších patrech soudního systému je u důležitých kauz takřka počítáno s rozložením politicky spřízněných soudců. Tedy něco o koze a vlku.
Takže můj závěr je asi takový, že zásadně by členství soudce v politické straně vadit nemělo, ale v případě důrazně politických aktivit soudce ve straně a na politickém kolbišti by to měl být zřejmě důvod ke ztrátě taláru. Něco ve smyslu, že každý si může vybrat jednu z možných aktivních činností. Samo členství za takovou aktivitu ale asi považovat nelze, podobně jako za ni nelze považovat účast ve volbách.

Tomáš Pecina řekl(a)...

Členství v politické straně je projevem osobního postoje, který ovšem, nepřestoupí-li určitou mez, není překážkou výkonu soudcovské funkce, protože neohrožuje soudcovu nezávislosti a nestrannost. Připomínám, že působení v politické straně lze zakázat jen zákonem, nikoli tedy např. ethickým kodexem nebo rozhodovací praxí kárných senátů (čl. 20 odst. 3 Listiny).

Pokládám za logické, že např. soudce-člen ČSSD bude rozhodovat v otázkách regulovaného nájmu poněkud jinak než soudce-člen ODS, a je to naprosto v pořádku, protože ani ve společnosti nepanuje na tyto otázky jednotný názor.

Anonymní řekl(a)...

Ad Tomáš Pecina

Ano, když se v Listině říká, že výkon nějakých práv lze omezit jen v případech stanovených zákonem, tak se předpokládá, že ono zákonné omezení bude explicitní a ne že ho budeme nějak nepřímo odvozovat.

Tomáš Sobek

Huck řekl(a)...

Politologicky a konkluzivně státovědně: argumentace ad absurdum - budou-li soudci masivně členy politických stran (což při striktním jazykovém výkladu ústavy a zákonů mohou), tak bude myšlenka DEMOKRACIE pohřbena, protože mezi lid(i) a stát se vklíní strany, které tak ovládnou všechny složky státní moci, tj. jak stát, tak lid(i). Pravděpodně pak zanikne i PRÁVNÍ STÁT, resp. budou určité "nepsané" kategorie občanů s různým law in action.

Vzhledem k tomu, že demokratický právní stát je zakotven v Ústavě, tak lze dovodit, že individuální řídké členství je přípustné (neohrožuje demokracii, nesedí-li všichni současně na NS, ale jsou-li rozptýleni po soudech, 2-3% soudců jako členů pol. stran nemůže demokracii ještě ohrozit). Požadavek právního státu ovšem vyžaduje pro shodné situace mít stejná individuální práva, takže by bylo možné dovodit i to, že výše uvedený požadavek je možné splnit pouze úplnou abstinencí členství soudců v politických stranách.

Vzhledem k tomu, že výše uvedený výklad každý nenahlédne a protože parlamentní demokracie jsou k partitokracii náchylné více než prezidentské, byl bych pro explicitní ústavní zákaz členství.

To pochopitelně nebrání tomu, aby soudci měli nějaké své politické názory nebo přesvědčení. Ostatně tomu nelze ani zabránit :-). Ale mělo by se čelit jejich formálnímu spojování se a organizaci s politickými stranami.

Srovnání s členstvím ve spolcích, církvích atp. kulhá, protože tyto organizace nevykonávají v současnosti žádnou část monopolu státní moci.

Anonymní řekl(a)...

jsem si povšiml, že v ČR soudce (s vyjimkou soudců ÚS ČR) může, ale hasič nemůže být členem politické strany nebo politického hnutí....zajímavá to právní úprava :)

P.Kolman, PF MU

FORTUNA řekl(a)...

No, já si myslím, že člověk, který se chce stát soudcem, hlavně vůbec by neměl mít (skoro: nesmí mít (jenže toho se nelze domáhat)) potřebu se profilovat jako zastánce jednoho či druhého politického směru, ať již v soukromí, nebo veřejně (toto se musí před jeho jmenováním nějak ověřit a je to další důvod, proč se normálně nikdo nemůže stát soudcem mladý, nebo na základě nějakých školních testů). Potřeba býti viděn jako zastánce jednoho či druhého politického proudu, je zásadní pro směr chodu moci výkonné, a nepatřičné pro moc soudní.

Co si soudce v hloubi duše myslí, se těžko dozvíme, a pak je již jen na něm, jak nestranný bude. On sám se musí hlídat, aby byl nestranný (popřípadě soudci se navzájem musejí hlídat). Bude-li třeba aktivním myslivcem, musí se sám vyvarovat rozhodování ve věcech s myslivostí spojených. Nic z toho nelze řešit nějakými zákony, protože soudce rozhoduje, co zákon znamená. Zkoumat, jinak než mocí soudní, jak málo, nebo moc je soudce jako myslivec nestranný, by byl nesmysl.

Mirek Vorlický